ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.944.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 944/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2003 dovolání podané obviněným Ing. S. M. N. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 3 To 65/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 9/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. S. M. N. B.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 37 T 9/2000, byl obviněný Ing. S. M. N. B. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §60a odst. 1 tr. zákona za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §60 odst. 2 tr. zákona byla stanovena zkušební doba s dohledem v trvání 5 roků. Podle §60a odst. 3 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu způsobenou trestným činem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti jako fyzické osoby, jako statutárního orgánu právnické osoby a člena statutárního orgánu právnické osoby v oboru zprostředkovatelská služba – hutní výrobky, sklo, průmyslové zboží, textil a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu 5 roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit jako náhradu škody poškozenému N. H., a.s., O. – K., částku 1.873.950,10 Kč. Podle §220 odst. 2 tr. řádu byl poškozený N. H., a.s., O. – K., odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) ve dnech 19. 8. 1993, 23. 8. 1993, 30. 8. 1993 a 31. 8. 1993 v O. – K., v úmyslu neuhradit odebrané zboží, nad rámec poskytnutých záloh, prostřednictvím dosud nezjištěné osoby, vydávající se za L. Č., která po předložení odcizeného živnostenského listu vydaného Ú. M. H., znějící na jméno L. Č. a s využitím razítka, odcizeného téže osobě, provedla objednávku odběru zboží a uhradila jako podmínku odběru zboží zálohy v celkové výši 340.000,- Kč, vylákal od společnosti N. H., a. s., na fakturu vystavenou dne 19. 8. 1993, fakturu vystavenou dne 20. 8. 1993, fakturu vystavenou dne 30. 8. 1993 a fakturu vystavenou dne 31. 8. 1993, celkem 121.980 kg hutního materiálu v celkové hodnotě 1.059.486,80 Kč, provedené odběry zboží, mimo uhrazených záloh, nebyly zaplaceny, čímž způsobil společnosti N. H., a. s., O. – K., škodu v celkové výši 719.486,80 Kč,
2) ve dnech 19. 1. 1995 a 20. 1. 1995 v O. – K., v úmyslu neuhradit odebrané zboží, prostřednictvím dosud nezjištěné osoby, vydávající se za R. P., která po předložení odcizeného živnostenského listu vydaného M. ú. v H., znějícího na jméno R. P. a s využitím odcizeného formuláře objednávky s otisky razítka firmy R. P., provedla objednávku odběru zboží, vylákal od společnosti N. H., a.s., na fakturu vystavenou 20. 1. 1995 celkem 88.070 kg betonářské oceli v celkové hodnotě 1.154.463,30 Kč, odebrané zboží nebylo zaplaceno, čímž způsobil společnosti N. H., a.s., O. – K., škodu v celkové výši 1.154.463,30 Kč
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se dne 29. 5. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 65/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti tomuto usnesení ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání. V něm napadá celý výrok o zamítnutí svého odvolání, a to z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) (zjevným omylem uvedeno písm.k) tr. řádu. Dovolání odůvodňuje tím, že dle jeho názoru napadené usnesení spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení jeho jednání, které bylo v průběhu trestního zjištěno a dále že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku krajského soudu, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky stanovené zákonem. V dovolání obviněný dále tvrdí, že jeho jednání se neshodovalo se skutkovým dějem popsaným v žalobním návrhu ani následném výroku o vině a že svým jednáním rozhodně nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Vyslovuje názor, že v jeho případě nebylo prokázáno, že on osobně se ke škodě cizího majetku obohatil tím, že někoho uvedl v omyl. Z toho vyvozuje, že oba soudy jeho jednání nesprávně hmotně právně posoudily. V petitu dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal s rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V něm především poukazuje na skutečnost, že dovolatel fakticky namítá nesprávnost skutkových zjištění, což ovšem není důvodem k dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) /v dovolání omylem uvedeno písm.k) tr. řádu/, pak má za to. že uvedené ustanovení se vztahuje k vadám procesního charakteru a k případům, kdy by byl dán některý jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím. Jak však vyplývá z obsahu podaného dovolání, dovolatel žádné konkrétní námitky v tomto směru nevznáší. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu a obviněný je osobou oprávněnou k jeho podání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z obsahu dovolání vyplývá, tento důvod obviněný spatřuje v nedostatečném skutkovém zjištění a v tvrzení, že nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posuzování skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, popřípadě jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž vyslovuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení
§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Pokud jde o namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, je nutno uvést, že toto ustanovení je ryze procesního charakteru a vztahuje se na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný však v rámci tohoto dovolacího důvodu žádné konkrétní námitky, kromě obecného tvrzení, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky stanovené zákonem, nevznáší. Podle zjištění Nejvyššího soudu podané dovolání neobsahuje žádný argument, že by odvolací řízení a řízení mu předcházející mělo trpět procesní vadou, která by tomuto dovolacímu důvodu odpovídala a podání dovolání v tomto směru odůvodňovala. I pokud jde o tento použitý dovolací důvod nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného Ing. S. M. N. B. se odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h