ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.95.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 95/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2003 o dovolání podaném obviněným Z. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 3 To 149/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 154/98, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 4 T 154/98, byl obviněný Z. P. uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném v době spáchání činu), který po skutkové stránce spočíval v tom, že obviněný „dne 25. 7. 1996 ve Z. jako jednatel a jediný vlastník firmy G. T., s.r.o. Z., uplatnil v daňovém přiznání za II. čtvrtletí roku 1996 mimo jiné na základě fiktivní faktury č. 96/1 nadměrný odpočet DPH ve výši 164.900,20 Kč, který mu však na základě provedené kontroly nebyl F. ú. ve Z. vyplacen.“ Podle §148 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let (§58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák.).
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 3 To 149/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o podmíněném odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl, že se obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odkládá na dobu jednoho roku. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Z. P. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující do výroků o vině i o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v rámci odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku podrobně poukázal na výsledky dokazování v předmětné trestní věci a vyslovil přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily předložené důkazy a důkazní prostředky svědčící v jeho prospěch a prokazující jeho nevinu. Dovolatel v této souvislosti zdůraznil, že v průběhu řízení bylo spolehlivě prokázáno, že předmětný obchod se v souladu s §409 a násl. obchodního zákoníku uskutečnil a nebyl tedy fiktivní, což tedy platí i o inkriminované faktuře. Poněvadž odvedl i příslušnou daň z přidané hodnoty, znamená to, že nemohl porušit ustanovení §9 odst. 1 písm. a) zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, ani ustanovení §19 odst. 1 cit. zák. Jestliže shora uvedené skutečnosti nebyly vzaty oběma soudy v úvahu a byl učiněn závěr o jeho vině pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1 tr. zák., je podle dovolatele zřejmé, že se tak stalo v důsledku nesprávného zhodnocení skutečného stavu věci a z něho vyplývajícího vadného hmotně právního posouzení.
S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud „s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 3 To 149/2002, a zrušil v celém rozsahu i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 4 T 154/98, ze dne 29. 1. 2002, a sám rozhodl rozsudkem tak, že obviněný se zprošťuje obžaloby.“
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále „jen státní zástupkyně“) a uvedla, že soud prvního stupně objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti podstatné pro daný skutkový stav, přičemž zákonu odpovídá i následné právní posouzení. S těmito závěry se v napadeném rozhodnutí ztotožnil i odvolací soud, který se podle názoru státní zástupkyně bez pochybností a logicky vypořádal též s námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Státní zástupkyně současně upozornila, že obviněný v řádném opravném prostředku (odvolání) i v dovolání uvedl v podstatě shodné důvody, které byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v řízení před odvolacím soudem. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný Z. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě dovolatel opírá shora uvedený dovolací důvod o tvrzení, že soudy obou stupňů se řádně nevypořádaly s jeho obhajobou, nesprávně vyhodnotily důkazy, které měly k dispozici, zejména pak ty důkazy, jež svědčily o jeho nevině. Podle argumentace uplatněné v dovolání přitom provedené důkazy reálně svědčily pro existenci takového skutkového stavu, jenž by (pokud by byl soudy správně zjištěn) vylučoval, aby skutek mohl být po právní stránce posuzován jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1 tr. zák.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.), na němž pak mělo být založeno (jako důsledek) vadné hmotně právní posouzení skutku i dalších souvisejících hmotně právních otázek vyplývajících z již citovaných netrestních právních norem. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Z. P. shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler