ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.955.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 955/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. ledna 2003 dovolání podané obviněnou M. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 6 To 205/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 263/2000, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 8 T 263/2000, byla obviněná M. V. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a byla odsouzena podle §224 odst. 2 tr. zákona za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána V. z. p. ČR, O. p. O., na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná dne 19. 9. 2000, kolem 09.25 hod. v O. – M. H., jako řidička osobního automobilu Škoda Octavia, při jízdě po N. ulici si počínala zcela bezohledným způsobem vůči ostatním účastníkům silničního provozu, při riskantním předjíždění před ní jedoucího automobilu Škoda 105, řízeného M. T., poblíž vyznačeného přechodu pro chodce a autobusových zastávek MHD, jela nepřiměřenou a nedovolenou rychlostí kolem 97 km/hod., ačkoliv je v tomto úseku povolena rychlost do 50 km/hod., v důsledku čehož zachytila chodce Ing. K. M., nar. 13. 1. 1946, přecházejícího vozovku z levé na pravou stranu ve směru její jízdy a způsobila mu zranění, kterému po převozu do nemocnice podlehl.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal okresní státní zástupce odvolání, kterým se dne 13. 5. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 6 To 205/2002 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu obviněné nově uložil podle §224 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona byl obviněné současně uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím své obhájkyně obviněná napadla ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovoláním uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě. Jako dovolací důvod uvádí ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně jiném hmotně právním posouzení. Vyslovuje v něm názor, že odůvodnění odvolacího soudu není v souladu se skutečným stavem věci, neboť soud nevzal v úvahu skutečnosti namítané v řízení obhajobou, dále že odvolací soud nikterak nevyhodnotil porušení povinností stanovených zákonem o silničním provozu ze strany chodce a zpochybňuje i další skutková zjištění soudu. Dochází k závěru, že odvolací soud na základě požadavku státního zástupce hodnotil pouze jednání obviněné a skutek nevyhodnotil z hlediska hmotně právních skutečností dostatečně objektivně. V petitu dovolání se domáhá mírnějšího podmíněného trestu, než který jí byl odvolacím soudem uložen.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozorňuje na skutečnost, že námitky uplatněné v dovolání se obsahově nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci tohoto dovolacího důvodu dle jeho názoru se sice lze domáhat přezkoumání některých hmotně právních posouzení souvisejících s ukládáním trestu (např. zda je pachatel zvlášť nebezpečným recidivistou), nelze se však domáhat přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu z hlediska §23 a §31 tr. zákona. Z uvedeného důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky předmětné dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné a bylo podáno osobou k podání dovolání oprávněnou.
Dále Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda dovolání obsahuje všechny potřebné náležitosti ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zjistil, že dovolání obviněné M. V. neobsahuje konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolatelka sice uvádí, že se domáhá mírnějšího podmíněného trestu, nicméně nepodává žádný návrh v tom smyslu, zda má dovolací soud napadený rozsudek zrušit a věc vrátit k novému projednání (§265l tr. řádu), nebo zda má ve věci rozhodnout sám (§265m tr. řádu).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, zabýval se Nejvyšší soud rovněž otázkou, zda je v dovolání uplatněn některý ze zákonných dovolacích důvodů a zda obsah dovolání takovému dovolacímu důvodu odpovídá. V této otázce Nejvyšší soud shledal, že zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) je v dovolání použit pouze formálně a že skutečný obsah dovolání tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Zatímco uvedené ustanovení tr. řádu vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé a že není možno s poukazem na uvedený dovolací důvod domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. V dovolání obviněné M. V. jsou obsaženy právě námitky proti skutkovým zjištěním soudu a proti posouzení okolností skutkových, nikoli okolností hmotně právních. Důvody dovolání, pokud se obviněná domáhá přezkoumání skutečností rozhodných pro výměru přiměřeného trestu odnětí svobody ve smyslu ustanovení §23 a §31 tr. zákona, tedy neodpovídají těm zákonným důvodům, pro které zákon tento druh mimořádného opravného prostředku připouští, ač se na jeden z těchto důvodů obviněná formálně odvolává.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne jak z důvodu, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Protože Nejvyšší soud, jak je výše uvedeno shledal, že dovolání M. V. svým obsahem neodpovídá dovolacím důvodům podle §265b tr. řádu, rozhodl o odmítnutí předmětného dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h