ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.96.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 96/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2003 dovolání podané obviněným I. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 8 To 192/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 110/2000, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného I. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. 1 T 110/2000, byl obviněný I. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle §224 odst. 1, 2 tr. zákona a byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 a půl roku. Podle §39a odst. 3 tr. zákon byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 7 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byly poškozená I. Š. a R. P., odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 5. 9. 1993 kolem 13.20 hod. v P., B. ulicí ve směru od ulice R. řídil osobní automobil tov. zn. BMW 525 TDS neplatné celní převozní SPZ nedovolenou rychlostí a v důsledku nesledování situace v silničním provozu vjel do protisměrné části vozovky, kde se čelně střetl s protijedoucím osobním automobilem Škoda Favorit a způsobil dopravní nehodu, při které kromě hmotné škody na zúčastněných vozidlech byli usmrceni řidič protijedoucího vozidla J. Z., a jeho spolujezdkyně A. Z.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se zabýval dne 29. 5. 2002 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 192/2002 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání. V něm uvádí, že napadá usnesení Městského soudu v Praze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a, odst. 2, písm. h) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nesplnění zákonných podmínek spatřuje v nesprávném zhodnocení provedených důkazů, zejména znaleckého posudku, v návaznosti na to pak v nesprávném závěru o vině a výroku o trestu. Dále vytýká soudu prvního stupně, že opominul další provedené důkazy a své závěry postavil na výpovědi svědka, jehož výpověď je z procesního hlediska nepoužitelná. Poukazuje na nejednoznačnost důkazů, zejména znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem v B. a vyslovuje názor, že soud postavil své závěry na důkazech svědčících proti obviněnému a nebral v potaz důkazy svědčící v jeho prospěch. Dále je přesvědčen, že celé trestní řízení trvající od roku 1993 od počátku trpělo důkazní nouzí a rekapituluje dosavadní průběh řízení. Připomíná některé závěry znaleckých posudků a opět formuluje názor, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. S ohledem na všechny okolnosti případu včetně doby, která uplynula od spáchání předmětného trestného činu a jeho dosavadní bezúhonnosti má za to, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
Za další pochybení obou soudů označuje skutečnost, že s přihlédnutím ke všem okolnostem a k délce trestního řízení neshledaly důvody k zastavení trestního stíhání. Odkazuje přitom i na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a na judikaturu Evropského soudu, pokud jde o přiměřenost délky trestního řízení. K tomu rovněž uvádí, že se po celou dobu trestnímu stíhání nevyhýbal a že podle jeho názoru není věc natolik složitá, aby řízení muselo trvat tak dlouhou dobu. Konkrétně Městskému soudu v Praze dovolatel vytýká, že se zaměřil pouze na zkoumání formálních podmínek řízení, blíže se nezabýval a bez jakéhokoliv objektivního zdůvodnění zamítnul veškeré jeho návrhy na doplnění dokazování, nesprávně zhodnotil důkazy provedené v průběhu přípravného řízení a v řízení prvního stupně a že nepřihlédl dostatečně k délce trestního řízení a nebral v potaz vázanost České republiky mezinárodními smlouvami.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal soudu prvního stupně, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl; současně navrhuje, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten v prvé řadě poukazuje na zjevný omyl obviněného, pokud uvádí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, zatímco měl zřejmě na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, takže obviněný zřejmě nereagoval na dílčí novelizaci trestního řádu provedenou s účinností od 24. 5. 2002. Dále upozorňuje, že ačkoli obviněný výslovně uvádí, že soudní rozhodnutí napadá v celém rozsahu, týkají se jím uplatněné námitky výlučně zjištěného skutku když namítá, že v přípravném řízení ani v řízení před soudy obou stupňů nebyl skutkový stav zjištěn v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Dále státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že uplatněné dovolací důvody se jednak zcela míjí s omylem uvedeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu (tj. že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný), ale i s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který měl obviněný zřejmě na mysli, neboť jeho námitky směřují proti kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu (§254 odst. 1 tr. řádu), kterému vytýká, že shledal správnými skutková zjištění soudu prvního stupně. Dovolatel tedy brojí proti skutkovým zjištěním ve věci učiněným a námitky tohoto druhu se nekryjí se žádným z okruhů okolností, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
S ohledem na tyto uvedené skutečnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu a aby tak učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je také osobou oprávněnou k podání dovolání, jako mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je dán v případech, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Z obsahu podaného dovolání je však zjevné, že dovolatel sice na tento dovolací důvod výslovně odkazuje, ale obsah dovolání není s citovaným ustanovením v souladu, resp. žádné pochybení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu nenamítá. Lze však dovodit, že dovolatel měl na mysli zřejmě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, podle kterého je důvod dovolání dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného I. S. svým obsahem zákonným důvodům dle citovaných ustanovení neodpovídá. Dovolatel se cestou dovolání domáhá přezkoumání skutkových zjištění soudu, vznáší námitky proti provádění a hodnocení důkazů právě v rámci skutkových zjištění a až na základě vytýkaných vad skutkového zjištění dovozuje, že k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku došlo, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Takový obsah dovolání je ovšem s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v nesouladu, neboť vytýkané vady v rámci skutkového zjištění nelze považovat za nesplnění těch zákonných podmínek pro zamítnutí odvolání, s nimiž zákon citovaný dovolací důvod spojuje.
Pod výše uvedený dovolací důvod nelze ani přiřadit námitky dovolatele týkající se délky trestního řízení. Podle zjištění Nejvyššího soudu ani tato námitka nemá věcného opodstatnění, neboť z povahy projednávané věci, složitosti a průběhu předchozího řízení nelze usoudit, že by jak přípravné řízení, tak i řízení před soudy obou stupňů trpělo nedůvodnými průtahy, které by měly vést ve svých důsledcích k zastavení trestního stíhání, jak se dovolatel domáhá.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného I. S. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu pak o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 4. března 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h