ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.968.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 968/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 dovolání podané obviněnými S. V. a M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2002, sp. zn 4 To 28/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 3/2000, a rozhodl takto:
Dovolání se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 33 T 3/2000, byli obvinění S. V. a M. M. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ve znění novely zák. č. 165/2001 Sb., který spáchali jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zákona. Za to byli oba odsouzeni podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestům odnětí svobody na 7 roků, pro jehož výkon byli oba podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazeni do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jim byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené A. P., a. s. v likvidaci, P., na náhradu škody částku 21.559.275,70 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená A. P., a. s. v likvidaci, P., odkázána se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění poté, co dne 12. 4. 1996 jako jednatelé obchodní společnosti K. spol. s. r. o. se sídlem P., podepsali úvěrovou smlouvu s A. P. a. s., filiálka P. o poskytnutí střednědobého úvěru ve výši 27.000.000,- Kč za účelem realizace podnikatelského záměru spočívajícího v provozování vrtulníkové dopravy, když prostředky z úvěru měly sloužit k nákupu dvou vrtulníků, k nákupu vozidel pozemního zabezpečení a úhradě počátečních provozních nákladů včetně školení pilotů a personálu, po vzájemné dohodě v úmyslu vrtulníky a vozidla pozemního zabezpečení nekoupit, vrtulníkovou dopravu neprovozovat, peníze získané úvěrem si ponechat a bance je z podstatné části nevrátit, počínaje dnem 18. 4. 1996 předkládali A. P. a. s., filiálka P. faktury a soupisy neexistujících výdajů na tento podnikatelský záměr, dne 22. 4. 1996 dali dva příkazy této bance k tomu, aby z úvěrového účtu obchodní společnosti K. spol. s r. o. P. u této banky byla poukázána částka celkem 23.643.000,- Kč na účet obchodní společnosti H. S. spol. s r. o. M. B. u K. b. a. s., pobočka M. B., ve dnech 18. 4. až 31. 5. 1996 dali příkazy k tomu, aby z úvěrového účtu obchodní společnosti K. spol. s r.o. P. u A. P. a. s., filiálka P., byly převedeny různé částky v celkové výši 3.357.000,- Kč na běžný účet obchodní společnosti K. spol. s r. o. P. celkem tedy z úvěrového účtu odčerpali částku 27.000.000,- Kč, finanční prostředky z účtu společnosti H. S. spol. s r. o. M. B. pak odčerpali za pomoci jejího jednatele V. H., který jim při založení tohoto účtu dne 18. 4. 1996 zřídil k účtu podpisové právo a umožnil jim neomezeně s prostředky tam uloženými disponovat, tak, že ode dne 24. 4. 1996 do 16. 5. 1996 částečně výběrem v hotovosti, částečně za pomoci příkazů k převodu na účet obžalovaného V. u ČSOB a. s., p. P., odčerpali částku 23.643.000,- Kč a další částku 1.492.000,- Kč, která však předtím prošla běžným účtem společnosti K., ponechali si všechny další finanční prostředky, které na tento běžný účet byly poukázány, s výjimkou částky 440.724,30 Kč, která jim byla sražena na úhradu úroků z úvěru a převedena v prospěch věřitele na úrokový účet, za situace, kdy museli předpokládat, že na základě zajištění pohledávky zástavním právem k nemovitosti – ubytovacímu areálu v H. J. s pozemky, může být uspokojena pohledávka A. P. a. s. jen do výše 5.000.000,- Kč, poté již nic za obchodní společnost K. spol. s r.o. P. ani za sebe neuhradili a způsobili tak poškozené A. P. a. s. škodu ve výši 21.559.275,70 Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval dne 23. 5. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 28/02 podle §256 tr. řádu odvolání obou obviněných zamítnul.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění proti výše uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ve lhůtě uvedené v §265e tr. řádu dovolání, přičemž obviněný S. V. podal jednak dovolání ze dne 19. 8. 2002 prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. K., jednak dovolání ze dne 20. 8. 2002 prostřednictvím obhájce Mgr. P. Ř.
Dovolání byla Nejvyšším soudem České republiky dvakrát vrácena bez meritorního rozhodnutí Krajskému soudu v Plzni, a to nejprve přípisem ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 643/2002 a poté přípisem ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 809/2002, k upřesnění, kterým obhájcem je vlastně obviněný S. V. v řízení o dovolání zastupován a kterému z obou obhájců mají být doručovány písemnosti v rámci tohoto řízení. Po náležitém doplnění spisu bylo na základě sdělení obviněného S. V. ze dne 4. 11. 2002 upřesněno, že jeho obhájci pro řízení o dovolání jsou jak Mgr. P. Ř., tak JUDr. A. K. s tím, že k přijímání písemností a vyrozumění o úkonech řízení je zmocněna JUDr. A. K.
Dovolání obou obviněných se formálně opírají o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že podle názoru dovolatelů napadená rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiných hmotně právních posouzeních. V dovolání obou obviněných (co do obsahu téměř shodných) jsou především vznášeny námitky proti hodnocení provedených důkazů s tím, že formulace skutku je právně vadná. Dovolání směřují proti všem výrokům napadených rozhodnutí. Obviněný S. V. v petitu svého dovolání ze dne 19. 8. 2002 navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, zatímco ve svém dovolání ze dne 20. 8. 2002 shodně s obviněným M. M. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vyslovuje názor, že dovolatelé v podstatě namítají výlučně nesprávné skutkové závěry, jež jsou vyjádřeny ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně a tudíž ve skutečnosti napadají skutková zjištění, nikoli vady v právním hodnocení stabilizovaného skutku. Z tohoto hlediska tedy podle jeho názoru byla dovolání podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu a nadto formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podaná dovolání odmítnul podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná a obvinění jsou osobami oprávněnými k jejich podání.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod je v souladu s ustanovením §265b tr. řádu a zda obsah podaných dovolání tomuto dovolacímu důvodu odpovídá. V tomto ohledu Nejvyšší soud shledal, že obě dovolání podaná obviněným S. V., jakož i dovolání podané obviněným M. M. jsou podána z jiného důvodu, než který je uveden v taxativním výčtu dle §265b tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Z toho vyplývá, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými normami hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Ve věci obviněných S. V. a M. M., jak vyplývá z obsahu podaných dovolání, však není namítán rozpor mezi popisem skutku a užitou právní kvalifikací (jako právně relevantní důvod), ale námitky směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Nejvyšší soud tedy poté, co shledal, že obě dovolání jsou podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, rozhodl o jejich odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych