ECLI:CZ:NS:2003:3.TDO.979.2002.1
sp. zn. 3 Tdo 979/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2003 dovolání obviněných K. K., a P. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 61 To 20/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 125/2001, a rozhodl takto:
Dovolání obviněných K. K. i P. H. se podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 19 T 125/2001 byli obvinění K. K. a P. H. uznáni vinnými oba trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a byli odsouzeni:
obviněný K. K. podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 8. 1998, sp. zn. 3 T 148/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
obviněný P. H. podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §250 odst. 3 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená firma Š., s. r. o., se sídlem v P., odkázána s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění dne 2. 7. 1998 v P., v prodejně P. I. A. obž. K. K. za pomoci obž. P. H. uzavřel s leasingovou společností Š., s. r. o., se sídlem v P., leasingovou smlouvu o pronájmu vozidla zn. Škoda Octavia SLX 1,8 přičemž dne 3. 7. 1998 si obž. K. po zaplacení akontace ve výši 124.507,86 Kč vozidlo převzal a následovně ho ihned předal obžalovanému H. do užívání, přičemž obž. K. nezaplatil již žádnou další splátku a vzhledem k tomu, že nové vozidlo s DPH mělo hodnotu 558.109,80 Kč, vznikla tak poškozené firmě Š., s.r.o. škoda ve výši 433.601,94 Kč.
Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu oba obvinění podali odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 28. 1. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 61 To 20/2002 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při stejném popisu skutku jako soud první instance oba obviněné uznal vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona ve znění novely č. 265/2001 Sb. a obviněnému K. K. pak odvolací soud uložil podle §235 odst. 2 tr. zákona za užití §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 8. 1998, sp. zn. 3 T 147/98, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému P. H. uložil podle §250 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená firma Š., s. r. o. se sídlem P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný K. K. ve lhůtě stanovené v §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 61 To 20/2002 dovolání, které opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) tr. řádu.
V písemném vyhotovení dovolání uvádí, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, když jeho prvotnímu výslechu dne 5. 2. 2001 nebyl přítomen jeho obhájce. Odkazuje přitom na příslušná ustanovení trestního řádu a judikaturu vztahující se k této věci. Vyslovuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že odepření práva na obhajobu při jeho prvotním výslechu nelze kvalifikovat jako takovou vadu, která by měla vliv na správnost rozhodnutí. V tomto směru spatřuje obviněný v porušení práva na obhajobu i porušení Listiny základních práv a svobod, a to čl. 36 odst. 1, odst. 4, neboť nebyl dodržen stanovený zákonný postup, a dále čl. 40 odst. 3, když mu nebyl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a nemohl se hájit prostřednictvím svého obhájce, byť mu byl ustanoven. Obdobnou námitku vznáší i proti svému vzetí do vazby, neboť veřejné zasedání se opět konalo bez přítomnosti jeho obhájce, přestože šlo o nutnou obhajobu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, odkazuje dovolatel na písemné odůvodnění svého odvolání. Vyslovuje názor, že aby jeho jednání bylo možno kvalifikovat jako podvod, musela by mu obžaloba prokázat zavinění ve formě úmyslu jako obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu podvodu. Obviněný však trvá na tom, že jeho jednání nebylo úmyslné a s ohledem na podrobněji uvedené skutkové okolnosti (předložení nefalšovaného občanského průkazu) považuje závěr soudu o úmyslné formě zavinění i za nelogický. V dovolání upozorňuje i na úvahu odvolacího soudu, že „lze reálně vyslovit podezření, že na celé transakci měly spoluúčast další osoby, avšak není reálné objektivně zjistit, jaká byla přesná dohoda ohledně celého leasingového podvodu“. Dovolatel je přesvědčen, že takovýmto hodnocením odvolací soud jednak úplně rezignoval na zjištění skutkového stavu, potažmo spravedlnost, jednak se staví do role obhájce obžaloby, která pochybila, pokud nezahájila trestní stíhání proti všem potenciálním pachatelům. Podle názoru dovolatele je-li možné „reálně vyslovit podezření“ o spáchání trestného činu, je třeba neprodleně zahájit trestní stíhání a jeho finále je otázkou unesení či neunesení důkazního břemene ze strany obžaloby. Ačkoli v dovolání není výslovně uvedeno, proti kterým výrokům směřuje, z povahy vznesených námitek je zjevné, že dovolání napadá jak výrok o vině, tak potažmo i výrok o trestu.
S ohledem na uplatněné námitky v petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek soudu první instance i rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil soudu první instance k dalšímu řízení.
Prostřednictvím svého obhájce podal ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 19 T 125/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 61 To 20/2002 dovolání i obviněný P.H. Dovoláním napadá oba rozsudky jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o trestu. Dovolání podává z důvodů dle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje v tom, že ačkoli se telefonicky omluvil a posléze písemně doložil důvod své nepřítomnosti ve veřejném zasedání, soud jednal a rozhodl bez jeho nepřítomnosti. Důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje v nesprávném posouzení jednání obviněného, které podle jeho názoru vykazuje pouze znaky zprostředkování podle §774 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění, tedy jednání, které je v souladu s českým právním řádem a jako takové tedy nemělo být posuzováno jako trestný čin. Vyslovuje názor, že v jeho případě došlo k zásadnímu porušení zásady „in dubio pro reo“, když veškeré důkazy byly vyhodnoceny v jeho neprospěch. Současně upozorňuje, že odvolací soud při změně právní kvalifikace uložil obviněnému v podstatě přísnější trest než soud prvního stupně, který mu vyměřil trest na samé spodní hranici trestní sazby.
V petitu dovolání navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí ve výroku o vině (a tím i o trestu) zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl, nebo sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, protože jednání obviněného není trestným činem.
K podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vyslovuje názor, že dovolateli uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekoresponduje s obsahem odůvodnění jejich podání, neboť jimi uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Uvádí, že s těmito argumenty se vypořádal zejména druhoinstanční soud, neboť na tyto skutečnosti oba obvinění upozornili již v odvolání. Souhlasí s argumentací odvolacího soudu ohledně důvodu uváděného obviněným K. K. /§265b odst. 1 písm. c) tr. řádu/, neboť první výpověď obviněného dne 5. 2. 2001 byla konána sice v nepřítomnosti obhájce, nicméně ani tato skutečnost nemá v předmětném řízení žádný význam. Obviněnému byl obhájce ustanoven včas, byl ochoten sám vypovídat bez přítomnosti obhájce, obsah výpovědi nebyl nikterak zpochybněn a jeho obhajoba je od počátku v základních rysech zcela neměnná. Prvotní výslech obviněného bez přítomnosti obhájce tedy nemohl být soudy vykládán jako zkrácení práv obhajoby obviněného. Pokud jde o obviněným P. H. uváděný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, pak dle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství odvolacímu soudu nebrání nepřítomnost obviněného u veřejného zasedání v projednání věci, když byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §233 odst. 1, 2 tr. řádu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že obě dovolání byla podána z jiného důvodu než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. řádu a že se dále jedná o dovolání zjevně neopodstatněná. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky obě dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu a souhlasí s tím, aby tak učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle §265c tr. řádu nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznání vinnými a uložen jim trest. Oba obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Toto ustanovení tedy umožňuje nápravu právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Z toho vyplývá, že tímto dovolacím důvodem se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, resp. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu.
Obě podaná dovolání se sice opírají o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak oba obvinění ve svých dovoláních vznášejí námitky proti skutkovým zjištěním soudu. Obviněný K. K. namítá, že mu nebylo prokázáno zavinění trestné činnosti a že soud dle jeho názoru rezignoval na řádné zjištění skutkového stavu. Obviněný P. H. rovněž vznáší námitky proti zhodnocení skutkových okolností rozhodných pro posouzení jeho jednání jako jednání trestného. V této souvislosti vytýká soudu hodnocení důkazů v jeho neprospěch, v čemž spatřuje porušení zásady „in dubio pro reo“. V dovolacím řízení, jak je již výše uvedeno, námitky tohoto druhu přezkoumávat nelze, přičemž skutkovým zjištěním uvedeným v odsuzujícím rozsudku je dovolací soud vázán a přezkoumávat může pouze otázku, zda právní posouzení skutku odpovídá skutkové větě napadeného rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že ačkoli se oba obvinění formálně odvolávají na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, skutečný obsah dovolání s tímto dovolacím důvodem nekoresponduje a v této části jsou tedy obě dovolání podána z jiného důvodu. Tato okolnost zakládá postup dovolacího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, které stanoví, že Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než který je vymezen v ustanovení §265b tr. řádu.
Pokud obě podaná dovolání uvádějí i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu v případě dovolání obviněného K. K. a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v případě dovolání obviněného P. H., tyto Nejvyšší soud shledal jako zjevně nedůvodné.
Obviněným K. K. opětovně namítaným procesním pochybením se podrobně zabýval již odvolací soud v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud připouští, že předchozí řízení bylo poznamenáno výše uvedenou procesní vadou, ale dochází k závěru, že nešlo o vadu, která měla nebo by mohla mít vliv na správnost vlastního meritorního rozhodnutí. Obviněnému byl obhájce ustanoven včas, obviněný byl sám ochoten vypovídat bez přítomnosti obhájce, obsah jeho výpovědi nebyl nikterak zpochybněn a celá obhajoba obviněného je v zásadních rysech zcela neměnná. Vedle této důvodné argumentace odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že uvedená formální vada byla zhojena výslechem obviněného v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, obviněný K. vypovídal v přítomnosti svého obhájce, pokud mu byly předestřeny jeho výpovědi z přípravného řízení, vyjádřil se k rozporům, odpovídal na dotazy soudu, státního zástupce, svého obhájce i obhájce spoluobžalovaného. Bylo plně zachováno i jeho právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům a právo závěrečné řeči. Z uvedeného lze tedy dovodit, že prvotní výslech obviněného K. bez přítomnosti jeho obhájce, kdy byl ochoten vypovídat, nelze považovat za takové zkrácení práv obviněného na obhajobu, které by vedlo k nezákonnému rozhodnutí v meritu věci.
Pokud jde o obviněným P. H. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, ze spisu vyplývá, že obviněný účast na veřejném zasedání Městského soudu v Praze konaném dne 28. 1. 2002 omluvil dodatečně tím, že dne 13. 2. 2002 prostřednictvím svého obhájce předložil doklad o lékařském vyšetření ze dne 28. 1. 2002, který ovšem postrádá přesnější údaj o době vyšetření. O včasné telefonické omluvě z účasti na veřejném zasedání pak není ve spise žádný záznam. V protokolu o veřejném zasedání ze dne 28. 1. 2002 je naopak uvedeno, že předvolání mu bylo včas doručeno a nebyl omluven. Současně je však uvedeno, že se v 11.25 hod. obviněný P. H. k veřejnému zasedání opožděně dostavil a své zpoždění vysvětloval tak, že měl na svém vozidle botičku a musel půl hodiny čekat na příjezd policie. Z protokolu o veřejném zasedání je navíc i patrné, že v jeho průběhu obviněný odkázal na písemné vyhotovení svého odvolání, které vyhotovil společně se svým obhájcem, kterého současně u veřejného zasedání omluvil. Námitka obsažená v dovolání P. H. tedy neodpovídá skutečnosti, neboť jednak včasnost omluvy není řádně doložena, jednak není pravdou, že by se obviněný veřejného zasedání nezúčastnil a soud by o jím podaném řádném opravném prostředku rozhodl v jeho nepřítomnosti.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu. Pokud jde o použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v dovoláních obou obviněných, Nejvyšší soud shledal, že obsah obou dovolání není s tímto dovolacím důvodem v souladu a v této části jsou tedy obě dovolání podána z jiného důvodu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dále Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné
Ze všech shora uvedených důvodů proto rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání obviněných K. K. a P. H. podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu, neboť shledal, že byla podána zčásti z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu a zčásti jsou zjevně neopodstatněná. Za podmínek §265r tr. řádu své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. ledna 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h