ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1128.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 1128/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobce E., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému E. H., a. s., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 68/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2002, č. j. 19 Co 254/2001-240, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovaného částku 5.075,- Kč jeho zástupci, advokátu, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 26. března 2001, č. j. 9 C 68/2000-218, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, včetně stavebních objektů vyjmenovaných ve výrokové části rozhodnutí. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. února 2002, č. j. 19 Co 254/2001-240, s odkazem na ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud pro účely svého rozhodnutí vzal především za prokázané, že účastníci řízení dne 17. února 2000 uzavřeli kupní smlouvu týkající se dotčených nemovitostí. Dne 22. února 2000 a dne 22. března téhož roku uzavřeli dodatky k této smlouvě, když dodatek č. 1 specifikoval předmět kupní smlouvy, zatímco dodatkem č. 2 byla změněna výše kupní ceny. Odvolací soud (obdobně jako soud prvního stupně) pak posoudil jak vlastní kupní smlouvu, tak její dodatky za platně uzavřené, přičemž tento závěr podrobně odůvodnil. Protože pak došlo mezi účastníky i k dohodě o změně původního ujednání o splatnosti kupní ceny, pak jestliže žalobce dopisem ze dne 22. dubna 2000 od kupní smlouvy odstoupil z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením kupní ceny, nešlo o účinné odstoupení od smlouvy, protože žalovaný (ve skutečnosti) v prodlení se zaplacením kupní ceny nebyl.
Odvolací soud konečně připomněl, že žalobce při odvolacím jednání dne 26. března 2002 namítal, že se soud prvního stupně nezabýval existencí pohledávek, které měly být započteny, a v této souvislosti navrhl přerušení řízení do doby rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o otázce platnosti smluv o postoupení pohledávek. Odvolací soud zde odkázal na skutečnost, že žalobce byl okresním soudem poučen ve smyslu ustanovení §119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést, a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, když později uplatněné důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ustanovení §205a o. s. ř. Žalobce však po tomto poučení žádné nové skutečnosti neuvedl a soud prvního stupně poté ve věci rozhodl. Proto za této situace bylo (případné) uplatnění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení přípustné pouze za splnění podmínek ustanovení §205a o. s. ř., avšak tento předpoklad nebyl splněn.
Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 22. března 2002 (přičemž zástupci žalobce bylo toto rozhodnutí doručeno dne 21. března 2002).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 3. května 2002 včasné dovolání. Dovolatel má zato, že napadený rozsudek nelze považovat za správný. Podle dovolatele je to dáno především tím, že při odvolacím jednání dne 26. února 2002 žalobce namítl, že se soud prvního stupně nezabýval existencí pohledávek, které měly být započteny. Upozornil (současně) odvolací soud na to, že podal u Okresního soudu v Pardubicích žalobu na vyslovení neplatnosti smlouvy o započtení pohledávek a informoval, že se tato věc nachází u Vrchního soudu v Praze. Žalobce proto navrhl přerušení řízení, avšak odvolací soud tento návrh neakceptoval. Důvodem podle soudu byla skutečnost, že žalobce byl soudem prvního stupně poučen ve smyslu ustanovení §119a odst. 1 o. s. ř., avšak žalobce po tomto poučení již žádné skutečnosti neuvedl a soud prvního stupně vyhlásil rozhodnutí. Za této situace bylo podle odvolacího soudu uplatnění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení přípustné pouze za splnění podmínek ustanovení §205a o. s. ř., které naplněny v daném řízení nebyly. S tím však dovolatel nesouhlasí. Jestliže totiž měl označit všechny rozhodné skutečnosti a důkazy před vyhlášením rozhodnutí ve věci, pak tak nemohl učinit v žalobě o neplatnost smlouvy o započtení pohledávek, která dosud nebyla podána. Touto žalobou se má objasnit, zda došlo k platnému zápočtu, a tím k zaplacení kupní ceny. Přitom právě na této otázce závisí i výsledek tohoto sporu, tj. zda a jak byla kupní cena zaplacena, a zda bylo možno od kupní smlouvy odstoupit. Touto otázkou se dosud žádný ze soudů nezabýval. Rozhodnutí v této věci závisí na otázce, kterou zřejmě nebyl soud v tomto řízení oprávněn řešit. Započtení (pohledávek) bylo (totiž) bráno za prokázané, protože bylo z formálněprávního hlediska v pořádku. Otázka zkoumání jeho oprávněnosti však již byla zřejmě nad rámec sporu a žalobce předpokládá, že ji soud nebyl oprávněn řešit. (Později podaná) žaloba o určení neplatnosti smlouvy o započtení pohledávek má vyřešit to, zda došlo k zaplacení, byť i jen části kupní ceny. Tato žaloba byla podána před vydáním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Takto dovolatel dovozuje, že s přihlédnutím k ustanovení §205a o. s. ř. žaloba o určení neplatnosti smlouvy o započtení je skutečností nebo důkazem, který sice nebyl uplatněn před soudem prvního stupně, ovšem je bez omezení odvolacím důvodem ve věci samé, protože se týká podmínek řízení.
Žalobce ve svém dovolání proto navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání písemně vyjádřil podáním ze dne 4. června 2002. Připomíná, že žaloba o určení neplatnosti smlouvy o započtení není z procesního hlediska důkazem ani skutečností opravňující učinit závěr o přípustnosti dovolání. Navrhuje proto zamítnutí tohoto dovolání.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání fakticky vychází z dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Opírá se o případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba z hlediska výtek dovolatele obsažených v jeho dovolání považovat za správné (§243b odst. 2 o. s. ř.).
S ohledem na znění ustanovení §242 o. s. ř. je nutno konstatovat, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Obdobnou se pak jeví i situace, pokud se týče vlastních dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů obsažených v jeho dovolání.
Podle ustanovení §135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, avšak není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takovéto otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.
Před skončením jednání je předseda senátu povinen s výjimkou věcí uvedených v §120 odst. 2 o. s. ř., účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést, a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ustanovení §205a o. s. ř. (§119a odst. 1 věta první o. s. ř.)
Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu, nebo jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, resp. jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, případně tehdy, nebyl-li odvolatel řádně poučen podle §119a odst. 1 o. s. ř., eventuálně tyto skutečnosti nebo důkazy nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (§205a odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. lze návrhem na zahájení řízení uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Jak vyplývá z rozhodnutí soudů obou stupňů, soudy braly mimo jiné v úvahu fakt, že dne 10. dubna 2000 účastníci uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek, kdy tyto pohledávky jsou v dohodě specifikovány jednotlivými tituly a konkrétními částkami, z nichž sestává absolutní částka jak na straně žalobce, tak i žalovaného. Započtení je určité a srozumitelné. Tuto dohodu pak za účastníky uzavřely k tomu oprávněné osoby. V tomto případě proto také soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely z příslušných právních účinků vyvozených z této dohody.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že otázku platnosti (resp. případné neplatnosti) předmětné dohody o započtení soudy při svém rozhodování v dané věci řešily jako otázku předběžnou, přičemž k takovémuto postupu byly plně legitimovány. Tuto jejich legitimaci pak nemůže zvrátit skutečnost, pokud žalobce později (resp. ještě před rozhodnutím odvolacího soudu) vyvolal řízení o určení neplatnosti smlouvy o započtení pohledávek. Nadto, je třeba připomenout, že možnost určovací žaloby je odůvodněna tehdy, jestliže žalobce může prokázat, že má právní zájem na tom, aby rozsudkem soudu bylo určeno určité právo nebo právní poměr. Za opodstatněnou pak v zásadě nelze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se však určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, pak lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není pravidelně dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy (dohody), jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (obdobně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. dubna 2001 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 68/2001). I tato okolnost tedy činí pochybným dovolací důvody obsažené v dovolání žalobce, pokud se domnívá, že by fakt podání žaloby na určení neplatnosti dohody účastníků o započtení jejich vzájemných pohledávek mohl případně ovlivnit výsledek sporu v souzené věci. Rozhodně pak v tomto případě nejde o skutečnost nebo důkaz, na něž cílí ustanovení §205a o. s. ř.
S ohledem na vyložené se proto jeví i jako nepřiléhavý názor dovolatele, že v tomto smyslu na výsledku zmíněné žaloby na určení závisel výsledek i tohoto sporu - v otázce zda a jak byla kupní cena zaplacena, a zda bylo možno od kupní smlouvy odstoupit, přičemž tak rozhodnutí v projednávané věci záviselo na otázce, kterou soud nebyl oprávněn v tomto řízení řešit.
Za situace, kdy je dovolací soud vázán - jak již bylo řečeno - obsahem podaného dovolání, nezbylo, než aby z tohoto důvodu posoudil podané dovolání jako neopodstatněné a tím pak dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu jako správný (§243b odst. 2 o. s. ř.). Proto bylo dovolání žalobce zamítnuto, aniž ve věci bylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §150 a §142 odst. 1 o. s. ř., když v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením v dovolacím řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle §2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 o. s. ř.(odstavec 2).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Protože podle §5 písm. b/ vyhlášky činí sazba odměny ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jde-li o právní vztah nebo právo k nemovitosti 10.000,- Kč, náležela by zástupci žalovaného jako odměna za dovolací řízení uvedená částka. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k §18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit o 50 %, tj. na částku 5.000,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, a nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení na straně žalovaného proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 5.075,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu