ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1162.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1162/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobkyň A) V. L., B) M. L., obou zastoupených advokátkou proti žalovanému J. L., o zvýšení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 54 C 11/2001, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2002, č. j. 14 Co 344/02-68, takto:
I. Dovolání žalobkyň se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 15. července 2002, č. j. 54 C 11/2001-57, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovanému bylo uloženo platit žalobkyni V. L. na její výživu částku 4.000,- Kč měsíčně splatnou do 10. dne v měsíci předem počínaje dnem 1. února 2001 a dále aby mu bylo uloženo platit žalobkyni M. L. na její výživu částku 3.000,- Kč měsíčně splatnou do 10. dne v měsíci předem počínaje dnem 1. února 2001. Doplňujícím usnesením ze dne 16. července 2002, č. j. 54 C 11/2001-60, pak zastavil řízení ohledně návrhu, aby žalovanému bylo uloženo platit na výživu žalobkyně V. L. částku 4.000,- Kč měsíčně splatnou do 10. dne v měsíci předem od 1. 1. 1997 do 31. 1. 2001 a dále, aby mu bylo uloženo platit na výživu žalobkyně M. L. částku 3.000,- Kč měsíčně splatnou do 10. dne v měsíci předem od 1. 1. 1997 do 31. 1. 2001. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. listopadu 2002, č. j. 14 Co 344/02-68, výrokem I. odmítl odvolání žalobkyň proti doplňujícímu usnesení ze dne 16. července 2002. Výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně doplněný usnesením ze dne 16. července 2002 v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 16. ledna 2003.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dne 27. ledna 2003 dovolání, doplněné podáním ze dne 25. dubna 2003, v němž vyslovily zásadní nesouhlas s tímto rozhodnutím i s rozhodnutím soudu prvního stupně.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Dovolání žalobkyň není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je upravena v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. však dovolání podle již uvedeného předchozího odstavce není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného je zřejmé, že bylo-li v označené věci soudy obou stupňů rozhodováno v otázce výživného podle části třetí, hlavy první zákona o rodině, není v této věci proti rozsudku odvolacího soudu s přihlédnutím ke zmíněnému ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolání přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání žalobkyň odmítl jako nepřípustné (§243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř.) .
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyň bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu