ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1313.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1313/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Ing. J. D., zastoupeného advokátem, proti žalované J. S., zastoupené advokátem, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.zn. 10 C 911/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2001, č.j. 30 Co 517/2001-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání žalované potvrdil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. srpna 2001, č.j. 10 C 911/2001-9, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 27. srpna 2001, č.j. 10 C 911/2001-14, jímž bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo žalované uloženo, aby nenakládala s nemovitostmi ve výroku podrobně označenými, zejména aby je nepřevedla na třetí osobu, nesjednala zástavní právo, které by je zatěžovalo, nesjednala práva odpovídající věcnému břemenu pro třetí osobu, nepronajala je třetí osobě či natížila je, do patnácti dnů ode dne právní moci rozhodnutí ve věci samé, a žalované uložil zaplatit soudní poplatek 500,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení do pokladny Okresního soudu v Kolíně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu upravuje o. s. ř. v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b)
a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné
ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle §238 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ o žalobě na obnovu řízení, b/ o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá); ustanovení §237 platí obdobně.
Podle §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a/ ve věci konkursu a vyrovnání, b/ o žalobě pro zmatečnost, c/ o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d/ ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e/ ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f/ o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g/ o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§226n) a v §338za odst. 2; ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Podle §239 o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b/ v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle
§107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2), a též proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým rozhodl o návrhu na předběžném opatření, není rozhodnutím ve věci samé; nepřichází proto v úvahu přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. Rovněž tak nejde ani o žádnou z věcí vyjmenovaných v §238, §238a a §239 o.s.ř., jež by přípustnost dovolání zakládaly.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6 část věty
za středníkem, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Ke shodnému závěru ostatně dospěl Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení
ze dne 22. ledna 2002, sp.zn. 26 Cdo 1533/2001, publikovaném v časopisu Soudní judikatura rozhodnutí soudů ČR, č. 2, roč. 2002, pod č. 29, str. 125 a násl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §151 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§145 odst. 3, §243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř.
V Brně dne 25. června 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu