ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.1316.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 1316/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci P. V., dcery V. V., zastoupené advokátem a P. V., zastoupeného advokátem, o výživné, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. P 165/90, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001, č.j. 14 Co 131/2000-181, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2001, č.j. 14 Co 131/2000-181, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 18.11.1999, č.j. P 165/90-156, zvýšil od 1.5.1998 výživné otce P. V. k tehdy nezletilé P. V. na 1.200,-Kč měsíčně, splatné vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky nezletilé V. V. s tím, že nedoplatek na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1.5.1998 do 30.11.1990 v částce 11.800,-Kč uložil otci zaplatit k rukám matky
ve lhůtě čtyř měsíců ode dne doručení rozsudku.
Krajský soud v Brně rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výživné otce zvýšil za dobu od 1.5.1998 do 31.8.2000 na 1.400,- Kč měsíčně a od 1.9.2000 na 5.000,- Kč měsíčně, splatné k rukám matky do pátého dne každého měsíce předem, s tím, že nedoplatek
na výživném za dobu od 1.5.1998 do 30.9.2001 v celkové částce 59.400,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do šesti měsíců od právní moci rozsudku.
V podaném dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., Petr Vlašic (dále dovolatel) namítá, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Na adrese svého bydliště v okrese Břeclav se v době
od 20.5.2001 do 30.7.2001 nezdržoval; dlel v Jižních Čechách. Nezdržoval se zde tedy v době doručování výzvy odvolacího soudu k prokázání svých příjmů ani v době doručování předvolání k jednání odvolacího soudu. Dále namítá nesprávnost skutkových zjištění ohledně jeho hospodářských poměrů. Odvolacímu soudu vytýká, že v řízení před ním došlo k vadám uvedeným v §237, že bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování
a zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V. V. ve vyjádření k dovolání namítá, že v dané věci není dovolání přípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl.
Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zák.č. 99/1963 Sb.), podle nějž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění
před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle obsahu spisu bylo dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas, splňuje po formální i obsahové stránce náležitosti stanovené v §241 odst. 1, 2 o.s.ř. a je způsobilé dalšího posouzení dovolacím soudem.
Dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
V posuzované věci směřuje dovolání otce proti rozsudečnému výroku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku
o výživném otce k dceři. Podle formy rozhodnutí a výsledku odvolacího řízení vyjádřeného rozsudečným výrokem ve věci samé (rozsudek odvolacího soudu měnící výrok rozsudku soudu prvního stupně) by bylo možno uvažovat o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., závěru o přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení však brání povaha věci, o níž odvolací soud rozhodl. Podle odst. 2 cit. zákonného ustanovení není dovolání přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení. O žádný z uvedených případů se však v této věci nejedná. Závěr o přípustnosti dovolání podle ust. §238 odst. 1 o.s.ř. proto nelze učinit (§238 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu rozhodnutí, jeho výsledek, povahu předmětu řízení, tedy i proti rozhodnutím ve věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, je dovolání přípustné, je-li naplněn některý z předpokladů ust. §237 odst. 1 o.s.ř., k nimž je dovolací soud povinen vždy přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Vady uvedené v ust. §237 odst. 1 písm. a/-e/, g/ o.s.ř. dovolatel v dovolání neuplatnil a ani dovolací soud neshledal, že by řízení bylo některou z takových vad postiženo. V dovolání však výslovně zmínil, že v průběhu řízení mu byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, což odpovídá vadě
ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Podle ustálené judikatury se odnětím možnosti jednat před soudem rozumí postup, jímž byla účastníku řízení znemožněna realizace procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu podle tohoto ustanovení se jedná tehdy, jestliže šlo o nesprávný postup soudu z hlediska zákona nebo dalších obecně závazných právních předpisů a takový postup se projevil v průběhu řízení, nikoli také při rozhodování a nebyl následně napraven.
Soud závěrem řízení zahájeného návrhem podle ust. §80 o.s.ř. nebo způsobem odpovídajícím ust. §81 o.s.ř. rozhodne ve věci samé o existenci či neexistenci určitých hmotněprávních vztahů nebo jiných vztahů stanovených zákonem nebo vysloví konkrétní oprávnění a povinnosti účastníků. Ve smyslu ust. §153 odst. 1 o.s.ř. rozhoduje o věci samé na základě zjištěného skutkového stavu. Těžiště zjišťování tohoto stavu spočívá v dokazování, jehož předmětem jsou zpravidla tvrzení
o skutečnostech pro rozhodnutí právně významných, která zůstala pochybná. K prokázání svých tvrzení jsou účastní-ci povinni označit soudu důkazy. Povinnost dokazování stíhá jak účastníky sporného řízení, tj. řízení zahájeného návrhem ve smyslu ust. §80 o.s.ř., tak účastníky nesporného řízení, tj. ve věcech, v nichž lze řízení zahájit
i bez návrhu (§81 o.s.ř.), k nimž se řadí i řízení ve věci péče o nezletilé. Na rozdíl
od sporného řízení, ovládaného zásadou projednací, je soud v nesporném řízení
ve smyslu zásady vyšetřovací povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než účastníci navrhli (§120 odst. 2 o.s.ř.). Jak povinnost tvrzení
(§79 odst. 1, §101 odst. 1 o.s.ř.), tak povinnost důkazní (§120 odst. 1 o.s.ř.) mají povahu procesních povinností, o kterých je soud, ukazuje-li se toho potřeba, povinen účastníky poučit (§5 o.s.ř.). Ust. §120 odst. 1 o.s.ř., upravující právo soudu rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede, ve spojení s ust. §132 o.s.ř.
o zásadách hodnocení důkazů vybavuje soud při zjišťování skutkového stavu významnými oprávněními, která jej však nezprošťují povinnosti dbát na zachování zásady ust. §18 o.s.ř. zajišťující účastníkům občanskoprávního řízení rovné postavení
a stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
Podle §214 odst. 1 o.s.ř. k projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání. Podle odst. 2 písm. g) téhož ustanovení jednání není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen
o výživě nezletilého dítěte. Jestliže však odvolací soud provádí dokazování v řízení
o výživném nezletilého dítěte, potom nemůže postupovat podle §214 odst. 2 písm. g) o.s.ř., nýbrž musí toto dokazování provádět při jednání, aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (srov. §122 odst. 1, §123
a §129 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže takto nepostupuje, je tu dán dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. (viz rozhodnutí č. 51/1995 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že odvolací soud rozhodl rozsudkem zachyceným v protokolu o jeho vyhlášení dne 27.9.2001, aniž by mu předcházelo jednání. Odvolací soud přitom jednání nařídil na den 20. září 2001, k němuž účastníky (zástupce) předvolal. Zda se jednání uskutečnilo, není ze spisu patrno (chybí protokol o jednání); není zde zachycen ani pokyn k jeho případnému odročení. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je přitom zřejmé, že odvolací soud provedl dokazování těmi důkazy, které podrobně uvádí (dva novinové články, výpis z registru ekonomických subjektů, zprávy Finančního úřadu v B. a další listiny zde blíže označené). Z toho nutno uzavřít, že odvolací soud provedl dokazování bez jednání, což je v rozporu s cit.
§122 odst. 1, §123 a §129 odst. 1 o.s.ř.
Odvolací soud tak zatížil řízení vadou ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť nesprávným postupem v řízení odňal dovolateli jako účastníku možnost realizovat procesní práva zajišťovaná občanským soudním řádem.
Protože řízení trpí vadou uvedenou v ust. §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., pro níž je dovolání nejen přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), ale i důvodné (§241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (§243b odst. 1, věta
za středníkem, §243d odst. 1 o.s.ř.).
S ohledem na důvod, pro který dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu se dovolací soud již nezabýval oprávněností odkazu dovolatele na důvody §241 odst. 3 písm. b/, c/, d/ o.s.ř. jako dovolacími důvody.
Podle ust. §243d odst. 1 o.s.ř. se věcí bude dále zabývat odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu. V novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2003
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu