ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.157.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 157/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilou C. V., zastoupenou kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Benešova 22, dceru matky A. V., zastoupené advokátkou, a otce ing. T. V., zastoupeného advokátem, o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé, o návrhu otce na snížení výživného a o styk otce s nezletilou pro dobu po rozvodu manželství rodičů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 P 65/2001, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2002, č. j. 18 Co 549/2002, 18 Co 550/2001-448, takto:
I. Dovolání matky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. května 2001, č. j. 5 P 65/2001-395, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 5. září 2001, zamítl výrokem I. návrh matky, aby otec byl zbaven rodičovské zodpovědnosti k nezletilé C., výrokem II. zamítl návrh otce na snížení jeho vyživovací povinnosti k nezletilé C. a výrokem III. určil, že otec je oprávněn se na svůj náklad stýkat s nezletilou C. v pátek v lichém týdnu v roce od 10.00 do 11.30 hodin za účasti D. k. c., občanského sdružení v jeho sídle v P., v Z. 1250/21. Matka je povinna nezletilou na styk připravit a přítomnost nezletilé při styku s otcem zajistit. V dalších výrocích rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 5. září 2001 o povinnosti otce uhradit náklady řízení České republice.
K odvolání otce i matky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. února 2002, č. j. 18 Co 549/2001, 18 Co 550/2001-448, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 8. března 2002, přičemž matce bylo doručeno téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala matka dne 7. května 2002 včasné dovolání, kterým napadla výrok o zamítnutí jejího návrhu na zbavení otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé C. a v důsledku toho i výrok o úpravě styku otce s nezletilou C. Přípustnost dovolání odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a opírá je o důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť podle dovolatelky spočívá rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání matky není přípustné.
Jak vyplývá z obsahu spisu, dovolání matky proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2002, č. j. 18 Co 549/2001, 18 Co 550/2001-448, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. května 2001, č. j. 5 P 65/2001-395, pokud jím byl zamítnut její návrh na zbavení otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé C., není v označené věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Protože takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze již jen ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak dovolací soud v tomto případě neshledal, že by v posuzované věci k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo, neobsahuje rozhodnutí, týkající se napadeného výroku odůvodnění (§243c odst. 2. o. s. ř.).
Dovolání matky proti potvrzujícímu výroku o úpravě styku otce s nezletilou C. pak není přípustné z následujících důvodů. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je upravena v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. však dovolání podle již uvedeného předchozího odstavce není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného je zřejmé, že bylo-li v označené věci soudy obou stupňů rozhodováno v otázce úpravy styku otce s nezletilou podle zákona o rodině, není v této věci proti rozsudku odvolacího soudu s přihlédnutím ke zmíněnému ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolání přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání matky do výroku o úpravě styku otce s nezletilou odmítl jako nepřípustné (§243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř.) .
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 3, §a §151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy dovolatelka neměla se svým dovoláním úspěch, avšak ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu