ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2100.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2100/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Město P., zastoup. advokátkou, proti žalovanému S., a. s., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 81/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.3.1999, č.j. 24 Co 92/98-79, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 30.9.1997, č.j. 7 C 81/96-61, vyhověl návrhu žalobce a určil, že dům čp. 75 se stavební parcelou č. 238 kat. úz. V. je ve vlastnictví žalobce a rozhodl o povinnosti žalovaného hradit žalobci náklady řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31.3.1999, č.j. 24 Co 92/98-79, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na určení, že dům čp. 75 se stav. plochou 238 v k.ú. V. je ve vlastnictví žalobce, se zamítá a žalobci uložil, aby žalovanému nahradil náklady řízení před soudem prvního stupně. Rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně učinil ve věci samé závěr, že žalobce ku dni 31.12.1949 označené nemovitosti nevlastnil. K tomuto datu nebyl jako jejich vlastník zapsán v pozemkových knihách, přičemž žádný předpis nestanovil pro věci obdobné věci posuzované výjimku z intabulačního principu platného do 31.12.1950. Právní názor soudu prvního stupně, že vlastnické právo k označeným nemovitostem přešlo na žalobce již v roce 1949 vydáním správního rozhodnutí, nelze podle odvolacího soudu považovat za správný. Závěr ve smyslu zák. č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí učinit nelze.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání; nesouhlasil s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací důvod podrobně odůvodnil.
Podáním ze dne 22.10.2002 vzal žalobce dovolání zcela zpět.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud v důsledku účinného zpětvzetí dovolání dovolací řízení podle ust. §243b odst. 4, věta druhá, o.s.ř. zastavil.
Žalovaný by měl ve smyslu ust. §142 odst. 1 o.s.ř. (§224 odst. 1, §243b odst. 4 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto dovolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo (§243b odst. 4, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu