ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2282.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2282/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní společnosti N., a. s., o určení vlastnictví k nemovitostem a o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 31/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2002, č. j. 58 Co 232/2002-28, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. června 2002, č. j. 58 Co 232/2002-28, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. dubna 2002, č. j. 6 C 31/2002-10 tak, že zamítl návrh na vydání žalobcem požadovaného předběžného opatření. Toto rozhodnutí bylo žalobci (resp. jeho zástupci) doručeno dne 5. září 2002.
Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce dne 20. září 2002 dovolání. Přípustnost tohoto dovolání je podle jeho názoru dána ustanovením §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\"), přičemž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhuje pak, aby dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná společnost v písemném vyjádření k tomuto dovolání mimo jiné vyjádřila pochybnosti o jeho přípustnosti.
Dovolání žalobce není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Z uvedené zákonné citace vyplývá, že se dovolatel mýlí, pokud přípustnost dovolání v této věci odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť to dopadá (stejně tak jako i ostatní alternativy popsané v §237 o. s. ř.) na případy, kdy soud rozhodoval ve věci samé, což však není případ rozhodnutí, pokud bylo rozhodováno o návrhu na nařízení předběžného opatření. Jelikož pak ve věci není založena přípustnost dovolání ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř.), takže se nemohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval přitom, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu