ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2388.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2388/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po B. P., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 99 D 388/2001, o dovolání Ing. L. Z. a Ing. Z. Z., zastoupeného Ing. L. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2001, č. j. 14 Co 186/2001-42, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po B. P., zemřelé dne 26. 4. 1999, (dále též jen „zůstavitelka“) zahájil Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 5. 1999, č. j. D 1424/99-2. O dědictví po zůstavitelce pak Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 10. 2. 2000, č. j. D 1424/99-22. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitelky jsou ze zákona její synovci Ing. L. Z. a Ing. Z. Z.
Usnesením ze dne 31. 1. 2001, č. j. 99 D 388/2001, Okresní soud v Ostravě zahájil řízení o dodatečně objeveném dědictví po zůstavitelce. Provedením úkonů v tomto řízení pověřil podle ustanovení §38 o. s. ř. notářku JUDr. H. J.
Usnesením ze dne 22. 10. 2001, č. j. 99 D 388/2001-36, Okresní soud v Ostravě určil, že obecná cena majetku zůstavitelky činí 2.000,- Kč, že výše jejích dluhů činí 0,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 2.000,- Kč (výrok I.); schválil zde citovanou dohodu dědiců o vypořádání dědictví po zůstavitelce (výrok II.) a „přiznal“ notářce JUDr. H. J. odměnu 610,80 Kč s tím, že tato odměna „byla uhrazena zálohově“ (výrok III.).
K odvolání Ing. L. Z. a Ing. Z. Z. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 12. 2001, č. j. 14 Co 186/2001-42, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali Ing. L. Z. a Ing. Z. Z. dovolání. Namítají, že „předmětem dědického řízení neměl být vypořádací podíl, ale členská práva a povinnosti člena bytového družstva“, a navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému „projednání“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka B. P. zemřela dne 26. 4. 1999, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou dovolateli, a současně i zástupci dovolatele Ing. Z. Z. (tzv. obecný zmocněnec ve smyslu ustanovení §27 o. s. ř.), Ing. L. Z. dne 28. 2. 2002 a že společné dovolání Ing. L. Z. a Ing. Z. Z., sepsané dne 27. 4. 2002, bylo dne 29. 4. 2002 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně a dne 30. 4. 2002 doručeno soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 28. 2. 2002. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 28. 3. 2002. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 29. 4. 2002, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání Ing. L. Z. a Ing. Z. Z. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu