ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2424.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 2424/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. U., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., o určení neplatnosti závěti, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 179/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. února 2002, č. j. 13 Co 436/2001-77, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobním návrhem podaným u Okresního soudu v Klatovech dne 2. 3. 1999 (doplněným a opraveným podáními ze dne 2. 6. 1999 a 3. 11. 2000 a při jednání Okresního soudu v Klatovech dne 9. 11. 2000) domáhal určení, že závěť R. K., narozené 29. 8. 1906, zemřelé 26. 9. 1994, „sepsaná notářským zápisem ze dne 4. 5. 1987, sp. zn. N 435/87, NZ 465/87“, je neplatná.
Rozsudkem ze dne 12. 12. 2000, č. j. 10 C 179/2000-52, Okresní soud v Klatovech žalobu žalobce zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že projednání žaloby brání nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť v posuzovaném případě nebyli žalováni všichni dědici R. K. povolaní k dědění závěti ze dne 4. 5. 1987.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 2. 2002, č. j. 13 Co 436/2001-77, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001. S poukázáním na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., v uvedeném znění, namítá, že soud vůči němu „nesplnil zákonnou poučovací povinnost“, pokud jde o formulaci žaloby, a že „tímto postupem soudu I. stupně byl omezen v uplatnění svých procesních práv a to vedlo i k pozdějšímu zamítnutí žaloby“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř.).
Protože žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen, aniž by předtím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen, není v této věci dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 i 2 o. s. ř. v dané věci rovněž nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil, a dovolatel (jeho zástupce) návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním rozsudku odvolacího soudu neučinil.
Protože dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) i podle ustanovení §239 o. s. ř. není v této věci přípustné a protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobce, s ohledem na výsledek řízení, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu