ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.3.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 3/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně M. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. P., zastoupenému advokátem, o výživné manželky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 313/99-57, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2002, č.j. 35 Co 61/2002-93, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 17. května 2002, č.j. 35 Co 61/2002-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11. října 2001, č.j. 24 C 313/99-57, uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné vždy do každého desátého dne v měsíci předem, a to od 14.12.1999 do 31.12.1999 v částce 15.500,- Kč měsíčně,
od 1.1.2000 do 30.4.2000 v částce 26.500,- Kč měsíčně, od 1.5.2000 do 31.5.2001 v částce 21.500,- Kč měsíčně, od 1.6.2001 do 17.9.2001 v částce 26.900,- Kč měsíčně
a od 18.9.2001 v částce 25.900,- Kč měsíčně, nedoplatek na výživném za dobu
od 14.12.1999 do 31.10.2001 ve výši 481.683,- Kč uložil žalovanému zaplatit v měsíčních splátkách 15.000,- Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem lednem 2002 pod ztrátou výhody splátek, ohledně dalších částek 54.500,- Kč měsíčně za dobu od 14.12.1999 do 31.12.1999, 43.500,- Kč měsíčně od 1.1.2000
do 30.4.2000, 48.500,- Kč měsíčně od 1.5.2000 do 31.5.2001, 43.100,- Kč měsíčně
od 1.6.2001 do 17.9.2001 a 44.100,- Kč měsíčně od 18.9.2001 žalobu zamítl, žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení 23.745,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jeho právního zástupce a žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek 10.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku „do pokladny zdejšího soudu“.
Městský soud v Praze rozsudkem ve znění usnesení v záhlaví označenými k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně způsobem ve výroku podrobně uvedeným zčásti potvrdil, zčásti změnil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalovaný v podaném dovolání vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud jeho rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem (§241 o.s.ř.) a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních
§237, §238, §238a a §239 o.s.ř.
Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
o výživném manželky, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti potvrzen a zčásti změněn. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. Podle těchto ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b), tj. jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovského zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelném osvojení (§237 odst. 2 o.s.ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zčásti potvrzujícího a zčásti měnícího rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozsudkem ve věci, upravené zákonem o rodině, kam patří i rozsudky upravující výživné manželky (srov. §91 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5,
§224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný, který neměl v řízení úspěch,
na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu