ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.311.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 311/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. K., proti žalovaným 1/ J. A. a 2/ H. A., vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 10 C 2313/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. listopadu 2000, č. j. 9 Co 438/98-44, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 26. února 1998, č. j. 10 C 2313/95-32, zamítl žalobu proti žalovaným na zaplacení částky 280.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. listopadu 2000, č. j. 9 Co 438/98-44, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh, aby proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo připuštěno dovolání.
Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 22. června 2001.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně dne 22. srpna 2001 dovolání (datované dne 21. srpna téhož roku), v němž vyslovuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu. Žádá proto o zrušení tohoto rozhodnutí a o vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K uvedenému dovolání nebylo podáno případné vyjádření.
Dovolání žalobkyně je opožděné.
S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000. Důvodem je skutečnost, že sám odvolací soud ve věci napadeným rozsudkem rozhodl před účinností uvedené novely.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§240 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Zmeškání této lhůty nelze prominout, avšak lhůta je zachována, bylo-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Jak již bylo uvedeno, rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 22. června 2001. Lhůta k podání dovolání tak končila v pondělí dne 23. července téhož roku (§57 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže však žalobkyně dovolání podala teprve dne 22. srpna 2001, učinila tak výrazně po uplynutí stanovené dovolací lhůty. Za tohoto stavu proto dovolacímu soudu nezbylo, než podané dovolání žalobkyně odmítnout pro opožděnost podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §243b odst. 4 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně neměla se svým dovoláním úspěch, avšak žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu