ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.679.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 679/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně P. E., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. E., zastoupenému advokátem, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 211/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2001, č. j. 13 Co 1038/2001-17, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobním návrhem podaným u Okresního soudu v Ostravě se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo platit jí výživné manželky.
Usnesením ze dne 17. 5. 2001, č. j. 36 C 211/2000-9, Okresní soud v Ostravě řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vycházel z toho, že žalobkyně vzala žalobu při jednání ve věci dne 17. 5. 2001 v celém rozsahu zpět.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2001, č. j. 13 Co 1038/2001-17, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že řízení nemělo být zastaveno, neboť „není pravdou“, že žalobní návrh vzala v celém rozsahu zpět. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Ve vyjádření k dovolání žalovaný zejména uvedl, že dovolání „považuje za nedůvodné“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou žalobkyni dne 24. 1. 2002 a žalovanému dne 29. 1. 2002 (oba účastníci řízení v té době nebyli zastoupeni) a že dovolání žalobkyně sepsané dne 5. 6. 2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 7. 6. 2002.
Z uvedeného vyplývá, že dvouměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyni uplynula podle ustanovení §243c odst. 1 a §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 24. 3. 2002. Protože dovolání podala žalobkyně u soudu prvního stupně až dne 7. 6. 2002, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218a věty první o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, je žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Žalovaný vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §7 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalovaného náleží odměna ve výši 2.000,- Kč a paušální částka náhrad za dva úkony právní služby ve výši 150,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 2.150,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta, který žalovaného v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu