ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.757.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 757/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. K., zemřelé dne 22. května 1990, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. D 423/90, o dovolání N. Č., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. července 2002, č. j. 11 Co 217/2002-229, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po Marii Kafkové (dále jen „zůstavitelka“), zemřelé 22. 5. 1990, bylo zahájeno u bývalého Státního notářství v D. Od 1. 1. 1993 převzal vedení řízení o dědictví po zůstavitelce Okresní soud v Domažlicích (srov. čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.), který provedením úkonů v tomto řízení pověřil nejprve notářku JUDr. J. H. a po jejím vyloučení notáře Mgr. M. P. (§38 o. s. ř.)
Usnesením ze dne 15. 2. 2002, č. j. D 423/90-209, Okresní soud v Domažlicích určil, že obecná cena majetku zůstavitelky činí 114.200,29 Kč, že výše jejích dluhů činí 2.700,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 111.500,29 Kč (výrok I.) a vypořádal dědictví po zůstavitelce mezi její dědice (výrok II.).
K odvolání N. Č. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 7. 2002, č. j. 11 Co 217/2002-229, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala N. Č. dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka M. K. zemřela dne 22. 5. 1990, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou N. Č. (v té době nezastoupena) dne 29. 10. 2002 a že dovolání N. Č., adresované Vrchnímu soudu v Praze, bylo dne 31. 12. 2002 (podáno na poště dne 27. 12. 2002) doručeno Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze postoupil dovolání N. Č. Okresnímu soudu v Domažlicích, dovolání N. Č. tak bylo soudu prvního stupně doručeno dne 17. 1. 2003. Ostatním účastníkům řízení o dědictví po zůstavitelce, tj. E. Š., H. A. a JUDr. V. T., bylo usnesení odvolacího soudu doručeno ve dnech 9. 10. 2002, 19. 10. 2002 a 26. 10. 2002.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 29. 10. 2002. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 29. 11. 2002. Protože dovolání N. Č. bylo Vrchním soudem v Praze postoupeno soudu prvního stupně až po uplynutí uvedené lhůty, je opožděné (a bylo by opožděné i v případě, kdyby bylo dne 27. 12. 2002 podáno na poště a správně adresováno některému ze soudů vyjmenovaných v ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř.). S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání N. Č. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2003
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu