ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.875.2002.1
sp. zn. 30 Cdo 875/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce F. K. proti žalované MUDr. O. K., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 424/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2001, č.j. 64 Co 91/2001-35, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2001, č.j. 64 Co 91/2001-35, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29.září 2000, č.j. 5 C 424/99-25, jímž bylo řízení zastaveno a rozhodnuto o nákladech řízení. Vycházel
ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo zástupci žalobce řádně doručeno dne 2.11.2000, takže patnáctidenní lhůta k odvolání podle §204 odst. 1 o.s.ř. uplynula dne 17.11.2000. Protože žalobce podal odvolání k poštovní přepravě teprve dne 20.11.2000, učinil tak již po marném uplynutí zákonem stanovené odvolací lhůty a odvolací soud je proto podle §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2000 jako opožděně podané odmítl.
Žalobce v podaném dovolání vytýká odvolacímu soudu vadné počítání lhůty k podání odvolání, když den 17.11.2000 nebyl pracovním dnem, takže nemohlo jít
o poslední den pro podání odvolání v patnáctidenní lhůtě.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou – účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř.), a že je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle §204 odst. 1 o.s.ř. Vychází přitom z určitého právního názoru (výkladu předpisů upravujících doručení) a z šetření o okolnostech, které jsou z hlediska právní úpravy významné.
Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b) a c) o.s.ř.
Ve smyslu §241 odst. 3 písm. b ) o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v §237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle §242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti.
O takový případ jde i v souzené věci. Usnesení soudu prvního stupně bylo podle správného zjištění odvolacího soudu doručeno žalobci (jeho zástupci) dne 2. listopadu 2000. Od tohoto data se odvíjí patnáctidenní lhůta k odvolání podle §204 odst. 1 o.s.ř. Správná je i úvaha odvolacího soudu o tom, že poslední den lhůty tak připadá na den
17. listopadu 2000. Odvolací soud však zřejmě přehlédl, že označený den je podle §1 zákona č. 245/2000 Sb. o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech
a o dnech pracovního klidu, účinného podle §6 dnem vyhlášení, tj. dnem 9. srpna 2000, jakožto den boje za svobodu a demokracii, státním svátkem České republiky; podle §3 cit. zákona státní svátky jsou dny pracovního klidu.
Podle §57 odst. 2, věty druhé, os.s.ř. připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Protože v daném případě připadl konec lhůty na svátek, přičemž šlo o pátek, je posledním dnem lhůty k odvolání podle cit. ustanovení pondělí dne 20. listopadu 2000. Protože podle správného zjištění odvolacího soudu bylo tohoto dne odvolání žalobce podáno na poštu, tedy odevzdáno orgánu, který má povinnosti je doručit, byla tím lhůta žalobcem
ve smyslu §57 odst. 3 o.s.ř. zachována a odvolání tedy bylo podáno včas.
Pokud vzdor tomu odvolací soud odmítl žalobcovo odvolání pro opožděnost, nelze jeho postup pokládat za správný. Svým postupem tak odňal žalobci možnost dosáhnout přezkumu jím napadeného usnesení soudu prvního stupně v odvolacím řízení podle ustanovení §§201 a násl. o.s.ř.
V dané věci spatřuje dovolací soud z vyložených důvodů naplnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř., a proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243b odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2003
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu