ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.94.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 94/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Mjr. JUDr. Z. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, 2/ Policii České republiky, Policejní prezídium, se sídlem v Praze 7, Strojnická ulice, a 3/ Policii České republiky, Správa středočeského kraje , se sídlem v Praze 5 - Zbraslav, Baně, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 31/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. srpna 2001, č. j. 1 Co 131/2001-57, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. srpna 2001, č. j. 1 Co 131/2001-57, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2001, č. j. 34 C 31/2001- 49, kterým bylo řízení v označené věci zastaveno a současně žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především odkazem na ustanovení §104 a §103 občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") ve spojení s ustanovením §19 téhož zákona. Připomněl, že v posuzované věci soud prvního stupně správně dovodil, že žalobcem označení žalovaní nemají způsobilost být účastníky tohoto řízení, protože nejde ani o osoby fyzické, ani o osoby právnické (§3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích). Žalovaní nejsou ani subjekty, kterým by způsobilost být účastníkem řízení přiznával zákon. Tento nedostatek podmínky řízení nelze odstranit záměnou účastníků podle ustanovení §92 o. s. ř., ani opravou nebo doplněním žaloby podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobce jako žalované označil organizační jednotky státu, které nejsou způsobilé být účastníkem občanského soudního řízení, způsobil procesní situaci, která musela vést k jeho zastavení podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř.
Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 24. září 2001 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 8. října 2001 včasné dovolání. Jako důvod především uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soudy obou stupňů sice aplikovaly správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložily. Dovolatel tak má především zato, že soudy obou stupňů vyložily právní předpis tak, že žalobce nedostatečně označil žalované a toto nedostatečné označení žalovaných je nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Zde však je třeba dát žalobci možnost případný nedostatek napravit, a to zejména tehdy, má-li žalobce na mysli jeden a týž subjekt. Dovolatel proto navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno, a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), se dovolací soud především dále zabýval otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání, a to s pozitivním závěrem (§239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Uvážil též, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř., přičemž fakticky vychází mimo jiné z dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §90 o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení je tak založeno procesním způsobem, kdy žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu) a žalovaným je ten, koho žalobce v návrhu (žalobě) za tohoto účastníka označil. Z ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že účastníci řízení musí být v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možno zaměnit s někým jiným, a aby s ním mohl soud jednat. Pokud se stane, že žaloba obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, pak jde o nesprávné podání, kdy je soud povinen se ve smyslu ustanovení §43 o. s. ř. pokusit, aby žalobce tuto vadu odstranil. Pokud však žalobce označí účastníky přesně, nelze pak klasifikovat jako vadu samotného podání skutečnost, že nemají ve smyslu ustanovení §19 o. s. ř. způsobilost být účastníky řízení.
Žalobce v souzené věci v žalobě, podané dne 27. dubna 2001, označil žalované natolik přesně a určitě, že nemohly vzniknout žádné pochybnosti o tom, kdo měl v řízení vystupovat jako žalovaný. Zde přitom odvolací soud správně ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že takto označení žalovaní především nejsou fyzickými osobami, ale s přihlédnutím k úpravě obsažené v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2001) nejsou ani osobami právnickými (§3, §51 zmíněného zákona).
Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení §90 o. s. ř. byl za účastníka řízení označen v případě žalovaných ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. Přitom případný omyl žalobce v tom, zda jím označený žalovaný má v daném případě způsobilost mít práva a povinnosti (tj. omyl v právním názoru), pak nemá z tohoto hlediska žádný právní význam. V takto vadně zahájeném řízení pak nemůže vzniknout procesněprávní vztah, protože zde schází jeden z jeho základních prvků, tj. jeden ze subjektů procesněprávního vztahu. Soud je přitom povinen v jakémkoliv stádiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Protože soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení případně přistoupit další účastník (§92 odst. 1 o. s. ř. a nemůže ani dojít k eventuální záměně účastníka (§92 odst. 2 o. s. ř.). Protože pak byli žalovaní v daném případě žalobcem označeni přesně a určitě (takže žaloba netrpí v označení účastníků vadou, o jejíž odstranění by byl soud povinen usilovat ve smyslu ustanovení §43 o. s. ř.), pak skutečnost, že takto označení žalovaní nemají způsobilost být účastníkem řízení, vede k nutnému závěru, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení s následkem zastavení řízení, v kterémkoliv jeho stádiu.
Je tedy zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je třeba z uvedených důvodů pokládat za správné (§243b odst. 2 o. s. ř.). Proto dovolací soud podané dovolání jako nedůvodné zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce neměl se svým dovoláním úspěch.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. března 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu