ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.97.2003.1
sp. zn. 30 Cdo 97/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. J. proti žalovaným 1/ V. Š., 2/ Mgr. H. Š. a 3/ F. S., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 1/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. března 2002, č. j. 15 Co 679/2001-112, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. března 2002, č. j. 15 Co 679/2001-112, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. listopadu 2000, č. j. 8 C 1/2000-63 potud, pokud jím byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené dne 30. dubna 1997 mezi F. S. jako prodávajícím a V. Š. a H. Š., jako kupujícími, a pokud bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud druhého stupně současně zrušil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, které měl platit stát a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 12. dubna 2002.
Proti potvrzujícímu výroku uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni podal žalobce dne 6. května 2002 dovolání, doplněné pozdějším podáním jeho zástupce ze dne 20. září 2002. Dovolatel má zato, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání žalobce vyjádřili podáními založenými na čl. 140 a 142 spisu, v nichž se v zásadě s napadeným rozhodnutím ztotožnili.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. přede dnem 1. ledna 2001) nebo vydaným po řízení, provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. V daném případě bylo přihlédnuto k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů. I dovolací soud proto za tohoto stavu postupoval podle znění občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\") účinného do 31. prosince 2000.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a splňuje formální i obsahové znaky uvedené v §241 odst. 2 o. s. ř. Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustností dovolání.
Podle §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li, jak je tomu v tomto případě, o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je nutno posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237, §238 odst. 1 písm. b) a §239 odst. l a 2 o. s. ř.
Vady vyjmenované v §237 odst. l o. s. ř., jejichž existence zakládá přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami uvedenými v §237 odst. 2 o. s. ř.), v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu se nepodávají. Odvolacím soudem potvrzenému rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel případný jiný (a následně zrušený) rozsudek téhož soudu (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř). Soud druhého stupně též ve výroku svého rozsudku nevyslovil, že je proti tomuto rozhodnutí dovolání přípustné (§239 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce pak ani sám ve smyslu ustanovení §239 o. s. ř. neučinil do doby rozhodnutí odvolacího soudu případný návrh, aby ve věci bylo dovolání připuštěno. Již z tohoto důvodu proto schází naplnění jednoho z předpokladů možnosti, aby přípustnost dovolání v této věci byla případně založena podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci není naplněn žádný ze zákonných předpokladů možné přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Při uvážení vyloženého je proto nutno konstatovat, že jestliže v posuzovaném případě nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., §238 odst. 1 o. s. ř. ani podle ustanovení §239 odst. 1.a 2 téhož zákona, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4 věta první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. l věta první o. s. ř., když žalobce sice neměl se svým dovoláním úspěch, avšak žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2003
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu