ECLI:CZ:NS:2003:32.OD.2.2003.1
Od 2/2003-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalované I. H., o zaplacení 34.899,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 166/2001, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 166/2001 se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Odůvodnění:
U Okresního soudu ve Zlíně jako soudu věcně a místně příslušného bylo na návrh žalobkyně dne 1. 2. 2001 zahájeno řízení o zaplacení 34.899,- Kč s příslušenstvím.
Žalobkyně poté, co vstoupila do řízení na místo původní žalobkyně spol. C., a. s. požádala, aby věc byla z důvodů vhodnosti přikázána k dalšímu řízení a rozhodnutí Obvodnímu soudu v Praze 6, protože žalovaná je od 26. 3. 2001 hlášena k trvalému bydlišti na adrese P.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu ve Zlíně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 6, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V předmětné věci z obsahu spisu vyplývá (č. l. 48, 51, 55), že žalovaná je od 26. 3. 2001 hlášena k trvalému pobytu v P.
Uvedené okolnosti případu odůvodňují předpoklad rychlejšího projednání věci u Obvodního soudu pro Prahu 6.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobkyně vyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. února 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu