ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.1016.2002.1
sp. zn. 32 Odo 1016/2002-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Františka Faldyny, CSc., v právní věci žalobkyně B. a.s. Š., zastoupené JUDr. T. P., advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. P. O., advokátem, o zaplacení 78.038,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 213/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2001, č.j. 22 Co 185/2001-67, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2001, č.j. 22 Co 186/2001-67, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením odvolací soud jednak odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. června 2000, č.j. 7 C 213/95-36 (výrok I. usnesení), kterým tento soud zavázal žalovaného k úhradě 78.038,40 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 19.402,10 Kč od 18.12.1992 do zaplacení, z částky 26.036,40 Kč od 29.12.1992 do zaplacení a z částky 32.599,90 Kč od 29.12.1992 do zaplacení, a jednak potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. března 2001, č.j. 7 C 213/95-55 (výrok II. usnesení), kterým soud prvního stupně nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků z odvolání.
Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním (podáním datovaným 28.6.2001 a podaným osobně u Okresního soudu v Pardubicích dne 3.7.2001), v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I. části dvanácté, zák.č. 30/2000 Sb., kterým se mění z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.lednem 2001) . O takový případ jde ohledně výroku I. usnesení odvolacího soudu i v této věci, neboť odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm v této části ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.lednem 2001.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost podaného dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2.ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 ze dne 24.ledna 2002 ).
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od nabytí jeho právní moci ( srov. §240 odst. 1, o.s.ř., ve znění účinném před 1.lednem 2001).
Usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalovaného doručeno dne 1.června 2001 (srov. doručenku čl. 68) a téhož dne nabylo právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. posledním dnem jednoměsíční lhůty pro podání dovolání byl 2.červenec 2001 (pondělí). Dovolání podané žalovaným u Okresního soudu v Pardubicích dne 3. července 2001 je tak ve vztahu k výroku I. usnesení odvolacího soudu opožděné.
Proto Nejvyšší soud podle §243b odst.4 a §218 odst. 1 písmeno a) občanského soudního řádu dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu odmítl.
Dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů ohledně nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1.,15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dle §236 odst. 1 o. s. ř., dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, 238a a §239 o. s. ř. Ve vztahu k výroku II. usnesení odvolacího soudu není přípustnost dovolání dána podle ustanovení §237 o.s.ř. již z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu nebylo vydáno ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a 238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. A konečně nelze přípustnost dovolání dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti výroku II. usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je ve vztahu k dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první o.s.ř., ve znění před 1. lednem 2001 (per analogiam), a ve vztahu k dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.,ve znění po 1. lednu 2001, neboť žalovaný zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně 13. května 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v .r.
předseda senátu