ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.133.2002.1
sp. zn. 32 Odo 133/2002-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. F., proti žalovanému M. V. B., zastoupenému JUDr. R. P., advokátem, o zaplacení 38.483,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 657/97, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. října 2001, č.j. 8 Co 716/2001-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. listopadu 2000, č.j. 6 C 657/97-174, ve znění opravného usnesení ze dne 22. února 2001, č.j. 6 C 657/97-188a, v odvoláním napadeném výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 38.483,- Kč s 17 % úrokem z prodlení od 16.6. 1994 do zaplacení.
V odůvodnění odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, jeho skutkový závěr je dostatečně podložen, hodnocení důkazů je logické, přesvědčivé a v souladu s §132 občanského soudního řádu ( dále též jen „o.s.ř.“). Zásadní otázkou bylo zjištění ceny díla v rozsahu jeho splnění. Odvolací soud při zjištění ceny díla vycházel z výslechu znalce, který ji stanovil částkou 38.483,- Kč při respektování dohodnuté ceny díla účastníky ve výši 73.500,- Kč a rozsahu díla podle projektové dokumentace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na §237 odst. 1 písmeno c) o.s.ř. Namítá, že řízení je postiženo vadou, neboť nebylo postupováno podle §120 o.s.ř., jelikož odvolací soud jednak nesprávně hodnotil v řízení provedené důkazy – dovolatel má za to, že vyvrátil tvrzení žalobce, že materiál k provedení díla dodal jiný subjekt - a dospěl tak k mylným právním závěrům a jednak neprovedl důkaz dodacím listem jím navržený. Pokud by takový důkaz byl proveden, pak by za dodaný materiál žalobci žalovanou částku zaplatil. Dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť právní názory soudů obou stupňů se opakovaně měnily a nakonec odvolací soud zaujal právní názor takový, že se jedná o dva samostatné nároky, a to nárok na úhradu za zabudovaný materiál a nárok na úhradu za nezabudovaný materiál s tím, že každý z těchto nároků má rozdílný právní režim. S tímto závěrem odvolacího soudu se dovolatel neztotožňuje a namítá, že uzavřená ústní smlouva o dílo je absolutně neplatná, neboť za žalované město ji uzavírala neoprávněná osoba, tajemník města.
Podle bodu 17. , hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. , který se mění a doplňuje zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (podle o.s.ř. ve znění účinném před 01.01.2001). O takový případ jde i v souzené věci.
Dovoláním lze podle §236 odst. 1 o.s.ř. napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §243 odst. 2 věty druhá o.s.ř. dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám řízení uvedeným v §237 odst. 1 o.s.ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence takových vad však není dovolatelem tvrzena a ani se z obsahu spisu nepodává.
Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření ) otcovství nebo mateřství nebo o nezrušitelné osvojení (§238 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o. s. ř.), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o. s. ř); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo o nezrušitelné osvojení (§239 odst. 3 ve vztahu k §237 odst. 2 a k §238 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému se ukládá povinnost zaplatit žalobci 38.483,- Kč s příslušenstvím. Jedná se přitom o nárok vyplývající z uzavřené smlouvy o dílo mezi účastníky dne 4.11.1993 v právním režimu obchodního zákoníku, tedy o obchodní věc. Protože k příslušenství pohledávky (§121 odst. 3 občanského zákoníku) se při úvaze, o jak vysoké peněžité částce bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto, nepřihlíží - ledaže by samostatně, tj. bez současného uplatnění nároku samotného, tvořilo předmět řízení - (srov. R 62/98), lze uzavřít, že dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. a dovolání tak není podle hledisek uvedených v ustanovení §238 o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. března 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu