ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.145.2002.1
sp. zn. 32 Odo 145/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobkyně P. & G. – R., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému J. F., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 451.672,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 48 C 102/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2001, č.j. 15 Co 888/99-215, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. března 2001, č.j. 15 Co 888/99-215, změnil rozsudek ze dne 9. července 1999, č.j. 48 C 102/95-147, kterým Okresní soud v Karviné žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalobci náklady řízení, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 451.672,- Kč (bod I. výroku) a náklady řízení (bod II. výroku). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).
Usnesením ze dne 26. února 1999, č.j. 15 Co 49/99-114, odvolací soud v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. července 1996, č.j. 48 C 102/95-90, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a v něm vymezil, na posouzení jakých skutečností má v novém řízení zaměřit pozornost při doplnění dokazování a uvedl, provedení kterých důkazů se mu jeví vhodným. Soud prvního stupně, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, že zjistí-li po doplnění dokazování, že smlouva o konsorciu nebyla platně uzavřena, pak jeho závěr o odpovědnosti žalovaného za závazky konsorcia neobstojí a bude třeba podrobně se zabývat otázkou, kdo jako kupující ve skutečnosti kupní smlouvu uzavřel a zda je tedy žalovaný ve sporu pasivně legitimován, doplnil dokazování výslechem žalovaného a svědků a listinami, zejména kupní smlouvou, objednávkou výrobků, dodacím listem a dohodou o zrušení konsorcia a jeho majetkovém vypořádání. Poté dospěl k závěru, že mezi žalovaným a svědkem H. byla uzavřena dne 22. prosince 1991 v písemné formě smlouva o založení konsorcia, přičemž však nebylo v průběhu řízení prokázáno, že by tato smlouva měla všechny náležitosti vymezené v §360a hospodářského zákoníku (dále též je „hosp. zák.“). Samotnou smlouvou o založení konsorcia nemohl být důkaz proveden, neboť ji žádný z účastníků, ani svědek H. jako druhý účastník konsorcia neměli v materiální podobě k dispozici. Dále soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva byla v předmětném případě uzavřena mezi žalobkyní a svědkem H., který ji a objednávku podepsal, žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že by plnila svědkovi H., případně žalovanému. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala platný vznik konsorcia mezi žalovaným a svědkem H. a že by tedy vznikla solidarita při plnění závazků konsorcia, soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky z titulu jeho solidárního závazku jako účastníka konsorcia k zaplacení kupní ceny dodaného zboží, svým v pořadí druhým rozsudkem v plném rozsahu zamítl.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci řízení – žalobkyně se odvolala do všech jeho výroků a žalovaný do výroku o nákladech řízení. Odvolací soud při přezkoumání odvoláními napadeného rozsudku vyšel ze skutkových zjištění a závěrů učiněných soudem prvního stupně z kupní smlouvy, objednávky, faktury a dohody o zrušení konsorcia, jakož i dodacího listu, kde nad rámec zjištění o jeho obsahu odvolací soud zdůraznil, že svědek M. jako vedoucí skladu, v němž účastníci konsorcia vyvíjeli svou činnost, nevyloučil, že na dodacím listu je jeho podpis. Po doplnění dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména výpisy z evidence živnostenských úřadů, účetními doklady, zprávou Policie ČR, jakož i doplňujícími výslechy svědků M. a H. dospěl odvolací soud k závěru, že skutkové závěry a právní posouzení věci soudem prvního stupně správné nejsou.
Z provedených důkazů vzal za prokázané, že svědek H. jako kupující podepsal objednávku i kupní smlouvu pro potřeby společného podnikání se žalovaným v konsorciu. Zboží bylo žalobkyní pro konsorcium dodáno, když její povinnost dodat byla v souladu s ujednáním bodu 7 uzavřené kupní smlouvy splněna předáním dopravci k přepravě do místa provozovny, v níž účastníci konsorcia vyvíjeli svou podnikatelskou činnost. Kupní cena dodaného zboží byla zčásti uhrazena zápočty, přičemž nezaplacená zůstala žalovaná částka. Odvolací soud proto v této části uzavřel, že žalobkyně svou povinnost prodávajícího zboží dodat z platně uzavřené kupní smlouvy splnila, ze strany kupujícího, kterým byl svědek H., nebyla povinnost k zaplacení kupní ceny splněna.
Pokud jde o smlouvu o konsorciu uzavřenou mezi žalovaným a svědkem H., vzal soud za prokázané, že tato byla dne 22. prosince 1991 v písemné formě uzavřena platně, neboť obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a proto žalovaného stíhají důsledky uvedené v ustanovení §106zb hosp. zák., tedy jeho solidární odpovědnost s I. H. vůči třetím osobám za předmětný závazek zaplatit za zboží dodané žalobkyní pro potřeby konsorcia, přičemž jednání I. H. pro účely společného podnikání v konsorciu zavazuje žalovaného jako druhého účastníka konsorcia v souladu s jejich ústní dohodou bez potřeby udělení zvláštní, např. písemné plné moci. Tento svůj závěr odvolací soud opřel o zjištění, která vyvodil zejména z dohody o zrušení konsorcia ve spojení se stanovisky žalovaného, z doplňujícího výslechu svědka H., jakož i z výpisů evidence příslušných živnostenských úřadů o podnikatelských oprávněních obou účastníka konsorcia. Odvolací soud tak v této věci přisvědčil názoru žalobkyně o platném uzavření smlouvy o konsorciu s právními důsledky z toho vyplývajícími pro žalovaného, a nikoliv názoru žalovaného, který ve vyjádření k odvolání žalobkyně namítal, že mezi ním a svědkem H. nikdy nebyla žádná platná smlouva o založení konsorcia uzavřena, proto konsorcium nemohlo nikdy platně vzniknout a nemůže být solidárně zavázán z kupní smlouvy, kterou uzavřel I. H., který neměl k jednání jeho plnou moc.
Na základě uvedených zjištění a závěrů odvolací soud dovodil, že odvolání žalobkyně je důvodné, a proto napadený rozsudek ve věci samé změnil tak, že žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalovaný dovolání datované dne 14. května 2001 a doplněné podáním datovaným dnem 22. srpna 2001, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci. Trval na nedostatku své pasivní věcné legitimace, neboť kupní smlouvu uzavřel sám svědek H., přičemž se nejednalo o závazek konsorcia, neboť jeho označení se ve smlouvě vůbec nevyskytuje. Dále zpochybnil závěr soudu o tom, že smlouva o konsorciu byla platně uzavřena, neboť v ní nebyly vymezeny ve smyslu §360a hospodářského zákoníku sankce a důsledky za porušení smluvních povinností. Smlouva rovněž neobsahovala způsob vypořádaní vzájemných nároků po zániku konsorcia, přičemž absence těchto ujednání způsobuje neplatnost smlouvy o sdružení ve smyslu §360a odst. 3 hospodářského zákoníku. Proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve dvou směrech – v otázce své pasivní věcné legitimace a dále v otázce neplatnosti smlouvy o konsorciu. I když své námitky podřazuje důvodu uvedenému v §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., obsahově brojí proti skutkovým zjištěním, na kterých odvolací soud založil svůj závěr o oprávněnosti žalobního nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny proti žalovanému jako účastníku konsorcia, čemuž odpovídá důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedením dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšla za řízení najevo, nebo soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti) zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazovaní v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska věcného práva.
Skutkové závěry odvolacího soudu o tom, že kupní smlouvu se žalobkyní uzavřel svědek H. jako účastník konsorcia, odpovídající za závazky konsorcia vůči třetí osobám solidárně se žalovaným jako dalším účastníkem téhož konsorcia, a že smlouva o konsorciu, byť se nedochovala její písemná podoba, obsahovala všechny podstatné náležitosti podle §106za a nás. hospodářského zákoníku, vycházejí jednak ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dále z hodnocení důkazů, jimiž odvolací soud doplnil dokazování.
Dovolacím důvodem uvedeným v §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. však nelze napadnout každé skutkové zjištění odvolacího soudu, nýbrž jen takové, ze kterého napadené rozhodnutí vychází a které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazovaní. Samotné hodnocení důkazů proto nelze napadnout tímto dovolacím důvodem, přičemž na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) – jen ze způsobu, jak je soud provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Takové důvody, které by naplnily dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., však dovolatel v dané věci neuvádí, když odvolacímu soudu nevytýká, že vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplývají, resp. že pominul skutečnosti vyplývající z provedených důkazů, ani že v jeho hodnocení důkazů je logický rozpor. Pouhá tvrzení dovolatele o nedostatku jeho pasivní věcné legitimace, resp. o tom, že smlouva o konsorciu neobsahuje všechny náležitosti, nejsou sama o sobě způsobilá zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto podle §243b odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř., dovolání zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1, §224 a §243b odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. února 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu