ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.175.2002.1
sp. zn. 32 Odo 175/2002-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. k. W. a spol., veřejná obchodní společnost, proti žalovaným 1) K. B., a 2) O. B., o 152.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 1466/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2001, čj. 29 Co 631/2000 – 129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud odvolací změnil v napadeném výroku rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 21. ledna 2000, čj. 6 C 631/2000 – 120 tak, že žalobu na zaplacení částky 152.000,- Kč spolu s 8 % úrokem z prodlení jdoucím od 14. 12. 1999 do zaplacení, zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (podáním datovaným 15. 5. 2001) dovolání, které podal k poštovní přepravě dne 18. 5. 2001. Dovolatel navrhuje zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit k doplnění řízení a novému rozhodnutí nebo rozsudek krajského soudu změnit tak, že rozsudek okresního soudu se potvrzuje. Své dovolání žalobce podrobně zdůvodňuje.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, dále též jen „o. s. ř.“).
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, jakož i ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. I. ÚS 88/02).
Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 21. 2. 2001, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. 12. 2000. Odvolací soud postupoval rovněž podle uvedeného znění o. s. ř., což vyplývá z poučení o dovolání v napadeném rozhodnutí podle o. s. ř. platného před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud proto rovněž postupoval podle uvedeného znění o. s. ř.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 20. 3. 2001 (č. l. 134); rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne, (doložka právní moci na č. l. 129).
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 20. 4. 2001 (pátek). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než podáno k poštovní přepravě dne 18. 5. 2001 (razítko na obálce č. l. 138), je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. února 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu