ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.191.2002.1
sp. zn. 32 Odo 191/2002-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. M., podnikatele, proti žalovanému R. Š., podnikateli, o zaplacení 169.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 4 C 26/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2001, čj. 11 Co 502/2000 – 96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Plzni jako soud odvolací změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 20. září 1999, čj. 4 C 26/98 – 62 a žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 169.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení oproti předání osobního automobilu zn. Hyundai Lantra SPZ: P., zamítl. Vedle toho rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo a žalobce zavázal k povinnosti zaplatit ČR – Okresnímu soudu Plzeň – jih částku 3.170,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (podáním datovaným 31. 1. 2002) dovolání, které podal k poštovní přepravě dne 1. 2. 2002. V dovolání navrhuje zrušit rozsudek odvolacího soudu, jelikož spočívá na nesprávném právním posouzení a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Své dovolání žalobce podrobněji odůvodňuje.
Žalovaný se prostřednictvím svého zástupce (obecného zmocněnce) k dovolání žalobce vyjádřil s tím, že rozsudek odvolacího soudu je správný, dovolání žalobce považuje za opožděné a navrhuje dovolání žalobce zamítnout.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, dále též jen „o. s. ř.“).
Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. 10. 2001, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000. Odvolací soud postupoval rovněž podle uvedeného znění o. s. ř., jak výslovně uvedl v odůvodnění rozsudku s odkazem na bod 15. hlavu I., část dvanáctou zák. č. 30/2000 Sb.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 6. 12. 2001 a zástupci žalovaného dne 10. 12. 2001 (srov. č.l. 100), přičemž tímto dnem nabyl právní moci.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 10. 1. 2002 (středa). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než odevzdáním k poštovní přepravě dne 1. 2. 2002 (obálka na č. l. 113), je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. února 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu