ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.21.2003.1
sp. zn. 32 Odo 21/2003-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. J. C., advokáta, proti žalované E. T. C. spol. s r.o., zastoupené JUDr. B. K., advokátem, o zaplacení částky 420.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 414/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2002, čj. 3 Cmo 92/2001-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 29. listopadu 2000, čj. 14 Cm 414/99-36, kterým bývalý Krajský obchodní soud v Praze žalované uložil zaplatit žalobci částku 420.000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 16.7.1999 do zaplacení a náklady řízení. Odvolací soud rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu žalované na připuštění dovolání.
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že mezi účastníky nedošlo ke změně závazku žalované zaplatit žalobci odstupné sjednané mezi účastníky ve smlouvě o poskytování právní pomoci ze dne 1. ledna 1997, a protože dohodnuté podmínky pro zaplacení odstupného byly naplněny, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Při posuzování odvolání žalované považoval v předmětné věci za rozhodující posouzení listiny ze dne 19. ledna 1999 označené jako „Dohoda mezi E. a právníkem JUDr. J. C.“ /dále též jen „Dohoda“/. Shodně se soudem prvního stupně zaujal názor, že „Dohoda“ představuje návrh smlouvy ze strany žalované určený žalobci. Na rozdíl od něj však dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy nedošlo, když žalobce svým podpisem potvrdil pouze příjem listiny, neboť dohoda by již v úvodu byla formulována jinak a termínu „přijato“ vlevo dole na listině se běžně používá k potvrzení převzetí listiny. Podle názoru odvolacího soudu již z tohoto důvodu nebyla změna smlouvy o poskytování právní pomoci prokázána, přičemž podle něj by k této změně nedošlo ani v případě, pokud by bylo žalobcem použité slovo „přijato“ s připojeným podpisem žalované považováno za přijetí návrhu. Tento svůj názor založil odvolací soud na zjištění, že obsahem „Dohody“ nebylo takové ujednání, z něhož by bylo možné dovodit změnu závazku žalované zaplatit žalobci odstupné. Z tohoto důvodu nepovažoval odvolací soud za potřebné zabývat se i otázkou platnosti „Dohody“ , a rovněž nevyhověl návrhu žalované na připuštění dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř., jejichž prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písmeno b/], a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [písmeno d/].
Jiné vady řízení ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. se podle dovolatelky odvolací soud dopustil tím, že „Dohodu“ zhodnotil jen jako návrh na uzavření smlouvy bez dostatečné opory v provedeném dokazování, pouze na základě posouzení listiny bez doplnění dokazování svědeckými výpověďmi dle návrhu žalované. Podle jejího názoru k uzavření „Dohody“ došlo, tato nahradila původní smlouvu ze dne 1. ledna 1997 a na základě takto upraveného smluvního ujednání žalobci nárok na zaplacení žalované částky nevznikl, neboť nesplnil podmínku, na kterou bylo vyplacení částky vázáno.
Podle dovolatelky pochybil odvolací soud i tím, že termín „přijato“ chybně vyložil jako převzetí listiny, a nikoli jako přijetí návrhu smlouvy. V této své námitce poukázala na to, že při přebírání listiny se běžně používá termín „převzal“ a termínu „přijímá“ se užívá k přijetí návrhu smlouvy.
Za nesprávné právní posouzení věci dovolatelka označila závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti „Dohody“ změnit závazek žalované zaplatit žalobci odstupné podle dříve uzavřené smlouvy o poskytování právní pomoci. V této své námitce dovolatelka poukázala na konkrétní body „Dohody“ , zejména její třetí bod a snesla další argumenty na podporu svého názoru, že „Dohoda“ nahradila původní smlouvu. V dovolání pak dále zdůvodnila zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí a navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Rozhodnutí odvolacího soudu musí mít zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Z tohoto pohledu má zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, tedy představuje-li v tomto směru odlišné řešení této právní otázky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1339/1996, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).
V posuzovaném případě vymezila dovolatelka zásadní právní význam ve dvou otázkách. První z nich formulovala tak, zda může odvolací soud sám interpretovat spornou skutečnost bez dostatečné opory v dokazování, jak tomu podle jejího názoru v posuzované věci. Jako druhou otázku označila, zda dohoda uzavřená mezi týmiž účastníky a se stejným předmětem jako smlouva předchozí a obsahující klausuli o rušení veškerých předcházejících smluv, je způsobilá předchozí smlouvu změnit či nahradit.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou závěrech: jednak na tom, že k dohodě o změně smlouvy o poskytování právní pomoci ze dne 1. ledna 1997 mezi účastníky nedošlo, a dále na tom, že i v případě uzavření dohody o změně smlouvy by nebyl dotčen (zrušen) závazek k zaplacení odstupného z této smlouvy.
Řešení těchto otázek odvolacím soudem, které vycházelo z konkrétních okolností dané věci jak v rovině skutkových zjištění, tak i v právním posouzení jednotlivých právních úkonů účastníků, se nevyznačuje takovou mírou obecného charakteru, jež by měla judikaturní přesah na případy obdobné povahy. Již z tohoto důvodu nemohl dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Navíc právní závěr odvolacího soudu o tom, že i v případě uzavření dohody o změně smlouvy by nebyl dotčen závazek k zaplacení odstupného z této smlouvy, napadá dovolatelka nikoli z pohledu skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem, nýbrž s odkazem na jiný skutkový stav, přičemž dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. by nebyl v případě přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř. použitelný. Konečně Nejvyšší soud přihlédl k tomu, že i kdyby jeden ze závěrů, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí, byl zpochybněn, nemohla by mít tato okolnost na správnost rozhodnutí vliv, protože by obstál závěr druhý, dovolatelkou v rovině právního posouzení nezpochybněný.
Nejvyšší soud uzavřel, že podmínky přípustnosti dovolání směřujícího do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu podle §239 odst. 2 o. s. ř. nejsou dány, přičemž nebyly shledány ani jiné důvody přípustnosti dovolání.
Rovněž proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, (majícího charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř.) dovolání přípustné není, poměřováno ustanoveními §237, §238a a §239 o. s. ř. Vady řízení vymezené v §237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, ze spisu nevyplývají a dovolatelka je ani netvrdila. Rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení nelze podřadit ani žádnému z usnesení, proti nimž zákon v §238a odst. 1 o. s. ř. dovolání připouští. Ustanovení §239 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. nelze použít již proto, že nejde o potvrzující rozhodnutí ve věci samé.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání [§243a odst. 1, věta první o. s. ř.], dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, 224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu