ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.262.2002.1
sp. zn. 32 Odo 262/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. a. s., proti žalované B. B., o 20.846,60 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu žalované na zaplacení 96.356,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 C 97/95, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2001, čj. 16 Co 594/98 – 111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. září 1998, č. j. 10 C 97/95 – 103 jako opožděné.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, které podala k poštovní přepravě dne 13. 7. 2001. Dovolatelka považuje posouzení včasnosti odvolání za nesprávné. V dovolání navrhuje zrušit jak usnesení Krajského soudu v Brně, tak i rozsudek soudu prvního stupně. V doplnění dovolání ze dne 1. 11. 2001 dovolatelka odkazuje na ustanovení §238a písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) a co do výroku o nákladech řízení se dovolává ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že podle zjištění dovolacího soudu v obchodním rejstříku, vedeném u rejstříkového soudu v Brně pod sp. zn. A 9623, byl u subjektu P. a. s. dnem 12. 8. 2003 vymazán odštěpný závod J. se sídlem J., B. 19a, IČ …, dovolací soud za označení žalobkyně nepřipojil údaj o odštěpném závodu.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb.. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Jelikož usnesení odvolacího soudu odeslal soud prvního stupně po 1. lednu 2001, bylo nutno doručování posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. lednu 2001 (viz bod 6. a contr., bod 1. výše uvedených přechodných ustanovení).
Jak se podává z obsahu spisu (dodejky na č. l. 112), bylo usnesení odvolacího soudu žalované doručeno - v souladu s ustanovením §46 odst. 2 o. s. ř. v rozhodném znění – třetího dne od uložení na poště (30. 5. 2001) a nabylo právní moci v pondělí dne 4. 6. 2001. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (srov. ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.) byla středa 4. 7. 2001. Bylo-li dovolání podáno k poštovní přepravě až dne 13. 7. 2001 (viz podací razítko na obálce č. l. 116 spisu), stalo se tak opožděně.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu