ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.388.2003.1
sp. zn. 32 Odo 388/2003-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce D. p. r. b., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti žalované P. CS, spol. s r. o., o zaplacení částky 1,374.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 116/92, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2002, č. j. 11 Cmo 122/2002-55, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2002, č. j. 1 Cm 116/92-36, jímž bylo řízení pro neodstranitelnou překážku podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastaveno a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně zastavil řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající ve ztrátě právní subjektivity žalované, která byla ke dni 21. listopadu 2001 vymazána z obchodního rejstříku. Odkazuje na ustanovení §103 o. s. ř. a §20a odst. 2 občanského zákoníku odvolací soud uzavřel, že žalovaná byla z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze (oddíl C, vložka 2312) vymazána k 21. listopadu 2001, a to poté, co rozhodnutím téhož soudu z 17. července 2001, č. j. 91 K 91/94-34, které nabylo právní moci 17. srpna 2001, byl zrušen konkurs na majetek žalované po splnění rozvrhového usnesení. Žalovaná tedy zanikla výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce, a proto soud prvního stupně, pokud rozhodl o zastavení řízení, rozhodl věcně správně. Byť toto rozhodnutí mělo být odůvodněno odkazem na ustanovení §107 odst. 5 větu první o. s. ř., aplikace jiného ustanovení neměla na správnost závěru o nutnosti zastavení řízení vliv. Pouze pro úplnost odvolací soud dále zdůraznil, že ustanovení §216 odst. 1 o. s. ř. vylučuje užití ustanovení §92 o. s. ř. v odvolacím řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, v němž namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Připustil, že soud prvního stupně v průběhu řízení podle ustanovení §107 o. s. ř. správně zjistil, že žalovaná po zahájení řízení ztratila způsobilost být účastnicí řízení, a že se tak stalo dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno. Podle dovolatele však tato skutečnost sama o sobě „neopravňovala“ soud k tomu, aby vydal usnesení o zastavení řízení, když správně měl řízení podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. přerušit a teprve následně, v součinnosti s účastníky řízení, nebo alespoň s jedním z nich, zjišťovat, jde-li skutečně o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. V této souvislosti dovolatel upozorňoval na možnost, že by zde existoval právní nástupce žalované, např. podle smlouvy o prodeji podniku v souvislosti s konkursním řízením, jakož i na to, že by práva a povinnosti mohly přejít na jiné osoby, např. na členy statutárního orgánu žalované, kteří podle ustanovení §194 obchodního zákoníku ručí za závazky společnosti.
Proto dovolatel požadoval, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.
Ustanovení §107 určuje, že ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).
Podle ustanovení §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Společnost s ručením omezeným jako jedna z forem obchodní společnosti (právnické osoby založené za účelem podnikání) vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (srov. §62 odst. 1 věta první obchodního zákoníku).
Zrušení a zánik společnosti upravuje ustanovení §68 obchodního zákoníku. Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku (odstavec 1). Zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Likvidace se rovněž nevyžaduje, zrušuje-li se společnost z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) a g) a nemá-li žádný majetek, přičemž se nepřihlíží k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z podstaty. Při zrušení společnosti podle předchozí věty se k výmazu z obchodního rejstříku nevyžaduje souhlas správce daně podle zvláštního právního předpisu (odstavec 2). Společnost se zrušuje zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (odstavec 3 písm. f). Zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. f) a g) majetek, provede se její likvidace (odstavec 4 věta druhá).
V daném případě je z obsahu spisu zřejmé (a dovolatelem ostatně nezpochybněné), že žalovaná byla ke dni 21. listopadu 2001 vymazána z obchodního rejstříku (§68 odstavec 1 obchodního zákoníku), přičemž k výmazu žalované došlo poté, co byl rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2001, č. j. 91 K 91/94-34, které nabylo právní moci 17. srpna 2001, zrušen konkurs na její majetek po splnění rozvrhového usnesení.
Vzhledem k důvodu, pro který byla žalovaná zrušena a vymazána z obchodního rejstříku, a vzhledem k předmětu řízení, kterým je požadavek na úhradu částky 1,374.000,- Kč z titulu „poplatku z prodlení za pozdní úhradu kupní ceny“, je nepochybné, že zde nejsou žádné osoby, které by vstoupily do práv a povinností žalované, popř. převzaly práva a závazky, o něž v řízení jde.
Poukazoval-li dovolatel na možnost, že zde existuje právní nástupce žalované, např. podle smlouvy o prodeji podniku v souvislosti s konkursním řízení, tato jeho argumentace neobstojí.
Ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) sice připouští, aby správce konkursní podstaty zpeněžil věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku, jednou smlouvou, ovšem na základě takové smlouvy může dojít pouze k převodu existujících aktiv, s tím, že z úpadce na nabyvatele přecházejí rovněž práva a povinnosti z pracovně právních vztahů s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy. Akceptace názoru opačného by totiž zvýhodňovala věřitele, jejichž pohledávky souvisely s provozem podniku (jeho části), k provozování kterého sloužily správcem konkursní podstaty zpeněžované věci, práva a jiné majetkové hodnoty, a ve svém důsledku by tak odporovala ustanovení §27a větě poslední ZKV.
Rovněž úvahy dovolatele, dle kterých mohla práva a povinnosti přejít na členy statutárního orgánu žalované, kteří podle §194 obchodního zákoníku ručí za závazky společnosti, nelze přijmout, když občanský soudní řád, obchodní zákoník, ani jiný právní předpis s existencí zákonného ručení nespojují procesní nástupnictví v řízeních, jejichž účastníkem byl zaniklý dlužník.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s. ř.), jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. června 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu