ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.389.2003.1
sp. zn. 32 Odo 389/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně N. T., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, za účasti vedlejšího účastníka A. R. I., zastoupeného, advokátem, proti žalované Č. o. b., a.s., za účasti vedlejšího účastníka I. G., zastoupené, advokátem, o zaplacení 11,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 359/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2003, č.j. 5 Cmo 288/2002-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením na základě zpětvzetí žaloby zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2002, č.j. 21 Cm 359/98-66, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 11,500.000,- Kč s příslušenstvím a uhradit náklady řízení, a řízení zastavil (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Do výroku II. usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolacímu soudu vytkla, že se v rozhodnutí, kterým jí nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, nezabýval tzv. jinými důvody pro jejich přiznání uvedenými v ustanovení §147 odst. 1 o. s. ř. a snesla argumenty na podporu svého názoru o existenci uplatněného dovolacího důvodu. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v jeho výroku II. o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka podala dovolání výslovně do výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozhodnutí soudu o nákladech řízení má s ohledem na ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tj. bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s .ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu,
a) jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými usneseními.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalované, ani vedlejším účastníkům však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Brně dne 9. prosince 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu