ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.405.2002.1
sp. zn. 32 Odo 405/2002-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. V. L., a.s., proti žalované F. akciová společnost, o zaplacení 9.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 Cm 109/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2002, č.j. 7 Cmo 866/99-48, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. ledna 2002, č.j. 7 Cmo 866/99-48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 9. srpna 1999, č.j. 43 Cm 109/99-32, kterým byla žaloba na zaplacení částky 9.859,- Kč s příslušenstvím zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud, vycházeje v otázce doručení rozsudku soudu prvního stupně žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) ze svých zjištění učiněných přímo ze spisu, dospěl k závěru, že právnímu zástupci žalobkyně, který se v době jeho doručování v místě bydliště zdržoval, byl rozsudek doručen formou tzv. náhradního doručení podle ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dne 23. srpna 1999. Z doručenek založených ve spisu zjistil, že dne 17. srpna 1999 a 18. srpna 1999 učinila pošta dva marné pokusy o doručení uvedené písemnosti do vlastních rukou právního zástupce žalobkyně a posledně uvedeného dne byla zásilka uložena na poště. Vzhledem k tomu, že jmenovaný si písemnost v úložní době nevyzvedl, byla poštou dne 3. září 1999 vrácena soudu prvního stupně zpět a třídenní úložní lhůta, jejíž poslední den se podle cit. zákonného ustanovení považuje za den jejího doručení, uplynula (vzhledem k tomu, že třetím dnem od uložení byla sobota 21. srpen 1999) nejbližší následující pracovní den, tj. v pondělí dne 23. srpna 1999. Posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání žalobkyně tak bylo 7. září 1999, to však bylo předáno k poštovní přepravě až dne 14. září 1999, tedy opožděně. Pokud pak soud prvního stupně doručoval svůj rozsudek právnímu zástupci žalobkyně poté, co mu jej pošta vrátila jako nedoručenou zásilku, znovu dne 9. září 1999, který jej na základě výzvy pošty k jejímu vyzvednutí převzal dne 13. září 1999, neměl k tomuto opětovnému doručování vzhledem k předchozímu účinnému náhradnímu doručení podle odvolacího soudu důvod tak činit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm odvolacímu soudu vytkla, že jím předpokládané náhradní doručení rozsudku soudu prvního stupně jejímu právnímu zástupci dnem 23. srpna 1999 je neúčinné, neboť údaj pošty o tom, že se její právní zástupce v místě doručování ve dnech 17. a 18. srpna 1999 – v sídle advokátní kanceláře – zdržoval a uložení mu bylo řádně oznámeno, je nesprávný. K tomu namítla, že jmenovaný v termínu od 2. – 22. srpna 1999 pobýval na dovolené mimo území České republiky, přičemž jako důkaz o tomto tvrzení navrhla výpis společnosti C. ze dne 2. září 1999 o čerpání pohonných hmot v měsíci srpnu svým právním zástupcem, dále jím vystavenou fakturu č. 8/1999 ze dne 1. září 1999 za poskytované právní služby, další listinné důkazy a výslech navržených svědků. S odkazem na ustanovení §238a odst. 1 písm. e) a §241 odst. 3 písm. b) - d) o. s. ř. dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto a je i důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a je-li dovolání přípustné, i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Tzv. zmatečnostní vady a ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají.
Námitky dovolatelky co do nesouhlasu se závěrem odvolacího soudu o tzv. náhradním doručení rozsudku soudu prvního stupně jejímu právnímu zástupci, jsou po obsahové stránce podřaditelné především dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolacímu přezkumu ve smyslu §242 odst. 3, věty prvé, o. s. ř. tak podrobil dovolací soud správnost právního posouzení odvolacím soudem v otázce doručení rozsudku soudu prvního stupně žalobkyni.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav použil nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně nesprávně aplikoval.
Podle §158 odst. 2 o. s. ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Mají-li účastníci zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (§49 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce, a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Dovolatelka navrhla provedení několika důkazů k prokázání toho, že její právní zástupce v období od 2. – 22. srpna 1999, tedy i ve dnech doručování rozsudku soudu prvního stupně (17. srpna 1999 a 18. srpna 1999), nepobýval na území České republiky. Mimo navrhovaných výslechů svědků dovolatelka předložila výpis společnosti C. ze dne 2. září 1999 o čerpání pohonných hmot v měsíci srpnu svým právním zástupcem a jím vystavenou fakturu č. 8/1999 ze dne 1. září 1999 za poskytované právní služby v období červenec až srpen 1999, a dále ke svému tvrzení o vyzvednutí veškerých oznámených doporučených zásilek do vlastních rukou na poště dne 23. srpna 1999 jejím právním zástupcem navrhla provést důkaz příslušnými úředními listinami pošty.
Jen řádné a právním předpisům vyhovující doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno. Základním předpokladem náhradního doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř., které odvolací soud na otázku doručení rozsudku prvního stupně právnímu zástupci žalobkyně aplikoval, je skutečnost, že adresát nebyl zastižen na adrese doručení, ačkoli se na této adrese v době doručení zdržuje.
Nejvyšší soud k prokázání důvodů dovolání doplnil dokazování prostřednictvím dožádaného Obvodního soudu pro Prahu 4 výslechem svědkyně M. B. a výslechem právního zástupce žalobkyně JUDr. J. H.
Jak je uvedeno v protokolu o výslechu konaném dne 3. dubna 1999, svědkyně Miluše Burešová vypověděla, že jako zaměstnankyně firmy M., a.s. pracovala na stejném patře jako právní zástupce dovolatelky, přebírala pro něho v době jeho nepřítomnosti jeho poštu a byla od něj dopředu informována, že v období od 2. srpna 1999 do 21. srpna 1999 bude mimo území republiky.
Při výslechu dne 3. dubna 1999 právní zástupce dovolatelky JUDr. J. H. vypověděl, že v období od 2. srpna 1999 do 21. srpna 1999 pobýval s manželkou a synem na Slovensku. Svá tvrzení doložil fakturou č. 8/1999 ze dne 1. září 1999 za poskytované právní služby v období červenec až srpen 1999, z niž je podle něj zřejmé, že ve výše uvedeném období neúčtoval žádnou činnost, a dále výpisem společnosti C. ze dne 2. srpna 1999 o čerpání pohonných hmot v měsíci srpnu 1999.
Dovolací soud z důkazů provedených výslechy M. B. a JUDr. J. H. dospěl k závěru, že se právní zástupce žalobkyně JUDr. J. H. v době rozhodné pro doručení (17. srpna 1999, kdy se uskutečnil první pokus o doručení) v místě doručení nezdržoval, takže se nemohla uplatnit tzv. fikce doručení podle §47 odst. 2 o. s. ř. a předmětnou písemnost lze mít za do doručenou až dne 13. září 1999, kdy ji převzal osobně na poště. Odvolání podané na poště dne 14. září 1999 a doručené dne 15. září 1999 Krajskému obchodnímu soudu v Brně je tudíž z hlediska běhu odvolací lhůty (§204 odst. 1 o. s. ř.) včasné a dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 1, věty za středníkem o. s. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu podle §243b odst. 2, věty prvé o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu