ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.450.2003.1
sp. zn. 32 Odo 450/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce Ing. J. T., proti žalované K. a.s., zastoupené, advokátem, o 169.360,- Kč na náhradě škody a 90.000,- Kč na přiměřeném zadostiučinění, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 345/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2002, č.j. 3 Cmo 202/2001-231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. září 2002, č.j. 3 Cmo 202/2001-231, změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. května 2001, č.j. 33 Cm 345/98-193, ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40.000,- Kč a potvrdil ho ve zbývající části tohoto výroku, kterým byl zamítnut žalobní nárok co do částky 138.160,- Kč na náhradě škody (první odstavec výroku). Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý odstavec výroku). Ve výroku I. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, neboť nebyl odvoláním žalobce napaden.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z jehož textu vyplývá, že směřuje jen do měnícího výroku ohledně částky 40.000,- Kč. Jeho přípustnost dovolatelka opřela o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci. Podle jejího názoru věc správně posoudil soud prvního stupně, který návrh žalobce na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích zamítl jako neopodstatněný, zatímco odvolací soud žalobci tento nárok v rozporu s výkladem příslušného zákonného ustanovení přiznal a přiměřenost přiznaného nároku stanovil bez řádného zdůvodnění. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a zavázal ho pro další řízení závazným právním názorem blíže formulovaným v dovolání.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je možné přípustnost dovolání obecně opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. je však přípustnost dovolání podle odstavce 1 téhož ustanovení vyloučena ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč s tím, že se k příslušenství pohledávky nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti o zaplacení náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za využití předmětu patentu), v níž dovoláním dotčenou částí výroku rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 40.000,- Kč. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, 224 odst.1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. prosince 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu