ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.468.2002.1
sp. zn. 32 Odo 468/2002-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. L. A., podnikatele, proti žalovanému J. S., o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 1918/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2001, č. j. 4 Cmo 210/99 – 216, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci v části napadené odvoláním, tj. ve výroku I. rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 1998 č. j. 7 Cm 1918/92 - 170 ohledně částky 150.000,- Kč potvrdil a ohledně částky 100.000,-Kč změnil tak, že žalobu do této částky zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které podal k poštovní přepravě dne 7. 5. 2002. Dovolatel považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné. V dovolání navrhuje zrušit napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Jak se podává z obsahu spisu (dodejky na č. l. 226), bylo rozhodnutí odvolacího soudu žalovanému doručeno 12. 3. 2002 a téhož dne nabylo právní moci, což se podává i z doložky právní moci na rozhodnutí odvolacího soudu. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání (srov. ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.) byl pátek 12. 4. 2002. Bylo-li dovolání podáno k poštovní přepravě až dne 7. 5. 2001 (viz podací razítko na obálce č. l. 235), stalo se tak opožděně.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobce však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. dubna 2003
JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.
předseda senátu