ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.477.2002.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu nadace O. n., na povolení změny zápisu v nadačním rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. N 43, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2000, č.j. 11 Cmo 385/2000-64, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze usnesením č.j. F 17234, F 68515/2000, N 43-57, ze dne 9.10.2000 zamítl návrh na povolení zápisu změny výše nadačního jmění navrhovatelky do nadačního rejstříku. Rozhodnutí odůvodnil tím, že nebyly splněny podmínky vyžadované hmotným právem pro povolení zápisu změny výše nadačního jmění. Nadace nedoložila, že podílové listy BALANCOVANÉHO FONDU NADACÍ investiční společnosti ŽB-T., a.s., otevřeného podílového fondu, mají charakter cenných papírů vydaných státem nebo, že se jedná o cenné papíry, za jejichž splácení se zaručil stát.
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze napadeným usnesením v části týkající se zamítnutí návrhu na zápis změny výše nadačního jmění v částce 4,000.000,- Kč usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že proti potvrzujícímu výroku připustil dovolání, neboť se podle jeho názoru jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, neboť odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání), též včasnost podaného dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2.1.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1, o. s. ř., ve znění účinném před 1.1.2001).
Usnesení odvolacího soudu bylo zástupkyni navrhovatelky doručeno dne 8.2.2001 (srov. doručenka u čl. 80) a téhož dne nabylo právní moci. Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty pro podání dovolání 8.3.2001 (čtvrtek). Dovolání podané osobně dne 21.3.2001 je tak zjevně opožděné.
Proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 21. ledna 2003
JUDr. Miroslav Gallus. v.r.
předseda senátu