ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.480.2002.1
sp. zn. 32 Odo 480/2002-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. V., podnikatele, zastoupeného JUDr. P. S., advokátem, proti žalované A., a. s., se sídlem P., zastoupenému JUDr. M. O., advokátem, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 C 230/98, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2002, čj. 15 Co 158/2001- 275, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení o dovolání částku 2.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. M. O.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci, že rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části, to je odstavcích I. a III. výroku potvrzuje (výrok I.). Ve výroku II. odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání k řešení otázky zásadního právního významu, zda lze sjednat ve smlouvě o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku výhradu vlastnictví zhotovitele k nemovitosti zhotovené na pozemku opatřenému objednatelem podle §542 odst.1 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) s přihlédnutím k ustanovení §554 odst. 5 obchodního zákoníku.
Okresní soud v Přerově rozhodl v této věci rozsudkem ze dne 5. 12. 2000, č.j. 6 C 230/98-168, v němž ve věci samé ve výroku I. zamítl návrh, aby bylo určeno, že výlučným vlastníkem stavby čp. 2854 na stavební ploše č. 5207/37 a na stavební ploše č. 5207/38, k. ú. P., zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 6. pro obce a k. ú. P., je žalobce.
Odvolací soud doplnil dokazování a dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. týkajícím se věci samé je správný, avšak posouzení věci okresním soudem považuje odvolací soud za nesprávné. Výhrada vlastnictví zhotovitele k nemovitosti ve smlouvě o dílo, uzavřené mezi účastníky, je neplatná, protože taková výhrada se může týkat s ohledem na ust. §554 odst. 5 obchodního zákoníku jen věcí movitých.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (datované dnem 23. 5. 2002), které došlo soudu prvního stupně poštou dne 30.5.2002. Dovolatel směřuje dovolání proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku a přípustnost dovolání shledává jednak podle ust. §239 odst. 1 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“) co do odvolacím soudem vymezené otázky zásadního právního významu, jednak podle §239 odst. 2 o. s. ř. co do dalších právních otázek zásadního významu, které dovolatel dále formuluje.
Dovolatel se výslovně dovolává aplikace občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 a své dovolání podobně odůvodňuje po stránce věcné.
Žalovaná, prostřednictvím právního zástupce, ve vyjádření k dovolání z 31. 7. 2002 má napadený rozsudek za správný a navrhuje, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 1. 2002, Nejvyšší soud je, ve shodě s výše uvedeným, povinen projednat dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou, provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000. Odvolací soud rovněž postupoval podle uvedeného znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, zvláště z výslovné aplikace ust. §239 odst. 1 o. s. ř. Ostatně i dovolatel se dovolává znění občanského soudního řádu, účinného před 1. 1. 2001.
Projednáním dovolání a rozhodnutí o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu), ale podle dosavadních právních předpisů dovolací soud zkoumá (jako součást procesu projednání s rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, jakož i ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. I. ÚS 88/02).
Podle ust. §240 odst. 1 o. s. ř. v rozhodném znění účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze pominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu (ust. §240 odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 29. 3. 2002 (čl. 286); a tímto dnem nabyl právní moci (čl. 275).
Ve smyslu ust. §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 29. 4. 2002 (pondělí). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno dříve než podáním na poštu dne 29. 5.2002 (čl. 307), je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k dovolání bylo ostatně i vyhotoveno, když žalobce zjevně vycházel z dvouměsíční lhůty k podání dovolání).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto a je tudíž povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení [ust. §146 odst. 2 věta první (per analogiam) ve vazbě na §243b odst. 4 a §224 odst. 1 o. s. ř.]. Tyto náklady spočívají v nákladech právního zastoupení, a to za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání [ust. §5 písm. b), §10 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.] ve výši 2.500,- Kč a za jeden paušál hotových výdajů (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif) v částce 75,- Kč, celkem tedy 2.575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 5. března 2003
JUDr. František Faldyna,CSc., v. r.
předseda senátu