ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.494.2002.1
sp. zn. 32 Odo 494/2002-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. G., s.r.o., zastoupeného JUDr. P. S., advokátem, proti žalovaným 1) V. R., 2) P. K., 3) A. K., zastoupeném JUDr. J. K., advokátem, 4) U. b. a.s., o zaplacení 15,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 266/95, o dovolání žalovaného 4) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2001, č.j. 5 Cmo 291/2000-227, takto:
I.Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. září 1995, č.j. 19 Cm 266/95-57, kterým soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz ze dne 22. prosince 1994, č.j. 19 Sm 130/94-10, proti žalovaným 2),3),4), v platnosti. Uvedeným směnečným platebním rozkazem byli všichni žalovaní zavázáni k zaplacení 15,000.000,- Kč s příslušenstvím.
V odůvodnění odvolací soud uvedl, že směnečné řízení je ovládáno zásadou koncentrace, a proto ve vztahu k žalovaným 2),3) nelze vzít zřetel na nové námitky jimi vznesené až v odvolání. Ve vztahu k žalovanému 2) tak posuzoval pouze námitku, že směnka byla určena pouze do doby než bude zajištění závazku z úvěrové smlouvy nahrazeno zástavní smlouvou a shledal ji nedůvodnou, neboť nahrazení směnky zástavním právem nebylo v řízení prokázáno. Ve vztahu k žalovanému 3), který namítal, že jeho závazek převzal na základě uzavřené smlouvy o převodu jeho obchodního podílu ve firmě K. spol. s r.o., uzavřel, že předmětem převodu byl pouze obchodní podíl v uvedené společnosti, nikoliv jeho osobní rukojemské závazky, které s obchodním podílem nemají nic společného. Námitku žalovaného 4), že ředitel pobočky banky není oprávněnou osobou k podpisu směnky, shledal nedůvodnou, neboť se jedná o osobu, která byla při provozu podniku pověřena určitou činností a byla tak zmocněna ke všem úkonům, k nimž při takové činnosti obvykle dochází. Podepisování směnek je přitom běžnou činností při provozu podniku banky. Takový postup je souladný s §15 obchodního zákoníku ( dále též jen „obch. zák.“). Jde-li o další námitku žalovaného 4) ve vztahu k šestiprocentnímu úroku, pak tuto odvolací soud rovněž shledal nedůvodnou s odkazem na §46 odst. 2 zákona směnečného a šekového, z něhož vyplývá, že prokázat nedodržení lhůt k prezentaci směnky musí ten, kdo se tohoto nedodržení dovolává. Žalovaný 4) důkazní břemeno neunesl, a proto byla podle odvolacího soud směnka včas prezentována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 4) dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na §237 odst.3 o.s.ř., když má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku přechodu ručitelského závazku, ve formě směnečného rukojemství, v rámci uzavřené smlouvy o prodeji části podniku, v rozporu s hmotným právem.Rovněž posouzení otázky oprávnění ředitele pobočky banky podepisovat směnky či přejímat jiné garance považuje za rozporné s hmotným právem, neboť odvolací soud posoudil tuto otázku pouze v návaznosti na §15 obch. zák. a zcela pominul právní úpravu v §8 zákona směnečného a šekového, jakož i navazující obecnou právní úpravu provedenou §20 odst. 2 občanského zákoníku. Na podporu svých argumentů poukazuje na judikaturu z období tzv. první republiky k Československému zákonu směnečnému ( z.č. 1/1927 Sb.z.). Dovolatel dále napadá řešení otázky procesního nástupnictví na straně žalobce jakož i na jeho straně, když má za to, že odvolací soud pochybil, když na základě tvrzené singulární sukcese jednal v řízení o směnečných námitkách jako s účastníky řízení se subjekty, které nebyly účastníky řízení v době vydání směnečného platebního rozkazu a nebyly v něm jako účastníci uvedeny. Řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle bodu 17. , hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. , který se mění a doplňuje zákon.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (podle o.s.ř. ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ jde i v souzené věci, neboť odvolací soud rozhodoval o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydaného před 1.1.2001 a postupoval tak podle dosavadních předpisů.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost podaného dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2.ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 ze dne 24.ledna 2002 ).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( srov. §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném před 1.lednem 2001).
Rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému 4) doručen dne 16. ledna 2002 (srov. doručenku čl. 235) a právní moci pak nabyl dne 30.ledna 2002. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 občanského soudního řádu byl posledním dnem jednoměsíční lhůty pro podání dovolání 28. únor 2002 (čtvrtek). Dovolání adresované Krajskému soudu v Ústí nad Labem, podané však žalovaným 4) dne 15. března 2002 u Nejvyššího soudu, je tak zjevně opožděné (dnem 15.3.2002 je ostatně i datováno).
Proto Nejvyšší soud podle §243b odst.4 a §218 odst. 1 písmeno a) občanského soudního řádu dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 26. března 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu