ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.516.2003.1
sp. zn. 32 Odo 516/2003-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce C., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, proti žalované P. b. s. V. B., a. s., zastoupené J. G., advokátem, o zaplacení částky 87,467.057,91 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/14 Cm 37/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2003, č. j. 4 Cmo 256/2001-133, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně České konsolidační agentury vstoupila společnost C.
V odůvodnění usnesení Vrchní soud v Olomouci zejména uvedl, že v průběhu odvolacího řízení podáním z 5. června 2001 žalobkyně sdělila, že pohledávku, zaplacení které se ve sporu domáhá, s účinností k 5. červnu 2001 postoupila smlouvou o postoupení pohledávky č. 163 uvedené společnosti. S konstatováním, že tímto nastala skutečnost, s níž je spojen převod práva, které je předmětem žaloby, navrhla, aby postupník podle ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) vstoupil do řízení namísto žalobkyně. Označený procesní nástupce (postupník) v podání z 5. června 2001 projevil se vstupem do řízení namísto dosavadní žalobkyně souhlas.
Ze smlouvy o postoupení pohledávky z 5. června 2001 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelkou a označeným procesním nástupcem jako postupníkem vzal odvolací soud za prokázané, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva žalobkyně, o které v řízení jde. Jelikož subjekt, jenž má do řízení namísto dosavadní žalobkyně vstoupit, s tímto vyslovil souhlas, soud návrhu žalobkyně na změnu v okruhu účastníků vyhověl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka zejména namítala, že 5. června 2001 podala návrh na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. Č. k. b., s. p. ú., která však v době vydání rozhodnutí soudu již nebyla účastníkem řízení. Dne 24. února 2003 totiž Vrchní soud v Olomouci vydal usnesení, jímž v souladu s ustanovením §107 o. s. ř. rozhodl, že bude v řízení pokračováno namísto dosavadní žalobkyně Č. k. b. P., s. p. ú. s Č. k. a.. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že k 1. září 2001 ztratila dosavadní žalobkyně způsobilost být účastníkem řízení, neboť k témuž datu zanikla výmazem z obchodního rejstříku a její právní nástupkyní se stala Č. k. a. Ta však 5. 6. 2001 nemohla podat návrh podle ustanovení §107a o. s. ř., neboť k tomuto datu ještě vůbec neexistovala. Vrchní soud v Olomouci tak rozhodoval „o záměně účastníka“ na základě návrhu právní předchůdkyně žalobkyně, která ke dni rozhodování soudu již neexistovala, a stejně tak „firma C.“ vyjádřila souhlas se vstupem do řízení namísto dosavadní žalobkyně, to jest namísto subjektu, jenž v době rozhodování soudu „byl zrušen bez likvidace“.
Dále dovolatelka akcentovala skutečnost, že odvolací soud měl odvolání původní žalobkyně (rozuměj odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. března 2001, č.j. 13/14 Cm 37/99-81) odmítnout pro opožděnost a nedůvodnost. Podání právní předchůdkyně žalobkyně označené jako „odvolání“ totiž neobsahuje náležitosti tohoto procesního úkonu, zejména v něm není uveden odvolací důvod přičemž o tuto náležitost bylo odvolání doplněno až poté, co lhůta k jeho podání uplynula.
Proto dovolatelka požadovala, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písmeno b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.); není však důvodné.
Jelikož vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písmeno a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.) se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka jejich existenci ani netvrdí, přezkoumal Nejvyšší soud správnost rozhodnutí odvolacího soudu zejména z pohledu uplatněného dovolacího důvodu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení §107a o. s. ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh právní předchůdkyně žalobkyně na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka.
Skutečnost, že návrh podle ustanovení §107a o. s. ř. podala právní předchůdkyně žalobkyně (K. b. P., s. p. ú.) a že nabyvatel práva vyslovil souhlas se vstupem do řízení namísto této žalobkyně, pak na závěru o splnění podmínek podle ustanovení §107a o. s. ř. nemá žádný vliv. Návrh byl totiž učiněn podáním došlým odvolacímu soudu 12. června 2001 a současně obsahoval rovněž souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení. Ke dni účinnosti zákona č. 239/2001 Sb., tj. ke dni 1. září 2001, se universální právní nástupkyní Č. k. b. P., s. p. ú. stala Č. k. a. se sídlem P. (srov. ustanovení §1 a §19 zákona č. 239/2001 Sb., jakož i závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2002, sp. zn. 29 Odo 491/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 23). Na tuto situaci odvolací soud správně reagoval usnesením ze dne 24. února 2003, č.j. 4 Cmo 256/2001-131, jímž v souladu s ustanovením §107 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno namísto dosavadní žalobkyně s Č. k. a.
Zásada, podle které ten, kdo nastupuje do řízení namísto dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (srov. §107 odstavec 4 o. s. ř.) pak sobě zahrnuje rovněž akceptaci dříve učiněných úkonů směřujících k vstupu nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka, ve smyslu ustanovení 107a o. s. ř. Případný časový odstup mezi podáním návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. a rozhodnutím o něm, ani skutečnost, že v mezidobí došlo na straně původní žalobkyně k universální sukcesi, tak na závěr o splnění podmínek podle tohoto ustanovení nemají žádný vliv.
Námitku žalované, že odvolání původní žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. března 2001, č.j. 13/14 Cm 37/99-81, mělo být pro opožděnost odmítnuto, dovolací soud považuje pro účely rozhodnutí v této věci za právně irelevantní.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné podle ustanovení §243b odstavec 2 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu