ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.562.2003.1
sp. zn. 32 Odo 562/2003-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně A., a.s., zastoupené JUDr. A. O., advokátem, proti žalovaným 1) H., a.s., zastoupené Mgr. Ing. J. Š., advokátem a 2) S. I., a.s., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, o zaplacení částky 4,700.063,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 79/2002, o dovolání 2) žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2003, č.j. 11 Cmo 291/2002-34, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2002, č.j. 14 Cm 79/2002-15a, jímž soud prvního stupně připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalované přistoupila společnost N. S. I. a. s.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že z ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) je zřejmé, že souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit na stranu žalovanou, zákon nevyžaduje, a stejně tak nemá žádný právní význam stanovisko původního žalovaného. Rozhodujícím kritériem pro připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení je dodržení zásady hospodárnosti řízení, tj., že rozhodnutím nelze vytvořit stav, kdy by nebyly splněny podmínky řízení (např. věcná příslušnost soudu). Jelikož odvolací soud neshledal překážky pro připuštění přistoupení další žalované do řízení, usnesení soudu prvního stupně jakožto věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala 2) žalovaná včasné dovolání, přičemž namítala, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily existující skutkový stav a o přistoupení 2) žalované do řízení rozhodly v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. V dovolání dále dovolatelka snášela argumenty o tom, že není nositelkou pasivní věcné legitimace v řízení, s tím, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, přičemž současně vznesla námitku promlčení.
Proto dovolatelka požadovala, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a stejně tak i soudu prvního stupně zrušil.
Žalobkyně ve svém vyjádření navrhovala, aby dovolání 2) žalované bylo jako nepřípustné odmítnuto, popř. bude-li shledáno přípustným, požadovala jeho zamítnutí.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř ., jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přistoupení dalšího účastníka; není však důvodné.
Jelikož vady, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud argumenty uplatněnými v dovolání, jež, co do svého obsahu, vystihují dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Výše citované zákonné ustanovení upravuje tzv. přistoupení účastníka do řízení. Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení, pak vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit.
Smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další nebo vůči jiné osobě. Rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení pak nesmí být v rozporu se zásadnou hospodárnosti řízení, s tím, že pokud by přistoupení dalšího účastníka do řízení vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky, nejsou zpravidla dány důvody k tomu, aby návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo vyhověno.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, žaloba byla soudu prvního stupně doručena 23. května 2002, přičemž ještě předtím, než soud prvního stupně učinil ve věci jakýkoli úkon, žalobkyně podáním došlým soudu 27. května 2002 navrhla přistoupení 2) žalované do řízení. V rámci tohoto návrhu pak uvedla skutkové okolnosti, na základě kterých dovozovala existenci svého nároku vůči 2) žalované, a současně změnila žalobu tak, že zaplacení žalované částky 4,700.063,30 Kč se domáhala vůči oběma žalovaným společně a nerozdílně.
Jelikož přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované nevyvolává potřebu dalšího dokazování a vzhledem ke skutkovým tvrzením žalobkyně, z nichž tato dovozuje existenci svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení, se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta i vůči 2) žalované, dovolací soud dospívá k závěru, že odvolací soud (i soud prvního stupně) nepochybil, když návrhu žalobkyně na přistoupení 2) žalované do řízení vyhověl.
Pokud 2) žalovaná v podaném dovolání snášela argumenty, za pomocí kterých zpochybňovala svou pasivní věcnou legitimaci, důvodnost těchto námitek bude namístě posuzovat až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. Správnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu ale zmíněnými námitkami zpochybnit nelze.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 a 6 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v .r.
předseda senátu