ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.638.2003.1
sp. zn. 32 Odo 638/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně G., a. s., proti žalované CH., a.s., zastoupené, advokátem, o 84.987,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 1278/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2002, č.j. 8 Cmo 9/2002-83, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2002, č.j. 8 Cmo 9/2002-83, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. července 2001, č.j. 20 Cm 1278/93-64, žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 84.987,- Kč a náklady řízení. Na základě shodného tvrzení účastníků a provedeného dokazování vzal za prokázané, že na základě smlouvy o dodávce výrobků uzavřené mezi účastníky podle §153 odst. 2 písm. b) hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“) žalobkyně dodala žalované výrobky (podložky pod blistr), jejichž zaplacení se v posuzované věci domáhala. Podle soudu prvního stupně nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaná reklamovala dodávku, o jejíž úhradu v posuzované věci šlo, na základě provedeného dokazování však již nepřisvědčil tvrzení žalované, že žalobkyně reklamaci uznala. Rovněž tak nebylo doloženo, že by žalovaná uplatnila v prekluzívní lhůtě u soudu svůj nárok z titulu vadného plnění, a proto jí toto právo zaniklo. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná neměla právo nezaplatit v rozsahu vadného plnění příslušnou fakturu, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 2002, č.j. 8 Cmo 9/2002-83, k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Odvolací soud zaměřil svou pozornost na přezkoumání právního závěru soudu prvního stupně o vzniku hospodářské smlouvy, neboť jak dále uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, je její existence jak nezbytným předpokladem pro úspěšné uplatnění vymáhaného nároku, tak i předpokladem vzniku práva z odpovědnosti za vady, které žalovaná namítala. Vycházeje ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že návrh hospodářské smlouvy údaj o ceně neobsahoval, že tento údaj uvedl dodavatel až v potvrzení objednávky a že hospodářská smlouva písemně uzavřena nebyla, se s právním závěrem soudu prvního stupně o vzniku hospodářské smlouvy podle §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák. neztotožnil. Aplikuje toto zákonné ustanovení uvedl, že předpokladem vzniku hospodářské smlouvy způsobem v tomto ustanovení popsaným (tj. že dodavatel poskytne požadované plnění a odběratel plnění bez zbytečného odkladu neodmítne) je řádný návrh hospodářské smlouvy, na jehož základě je pak požadované plnění poskytnuto. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí řádného návrhu smlouvy je vedle řádné specifikace předmětu plnění a doby plnění též návrh ceny, který v posuzovaném případě objednávka neobsahovala, o řádný návrh hospodářské smlouvy se nejednalo a smlouva tak nevznikla. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že pro absenci hospodářské smlouvy žalobkyni právo na zaplacení výrobků nevzniklo, stejně tak jako žalované nevznikla povinnost žalobkyni za výrobky na základě smlouvy o dodávce výrobků zaplatit. Z důvodu neexistence hospodářské smlouvy o dodávce výrobků nemohla ani žalované práva z odpovědnosti za vady vzniknout, takže její námitky o včasné reklamaci, jakož i o jejím uznání ze strany žalobkyně, nejsou rozhodující a nemohou mít žádný vliv na výsledek řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání. V něm namítla, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že ke vzniku hospodářské smlouvy podle §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák. nedošlo. Zdůraznila, že všechny podmínky uvedené v tomto ustanovení, které nahrazují dohodu stran, byly splněny, a to včetně dohody o ceně. Ta byla podle dovolatelky nahrazena tím, že žalobkyně doplnila údaj o ceně v protinávrhu a žalovaná jí do jednoho měsíce neoznámila, že s doplňkem nesouhlasí, takže za dohodnutou se považuje cena doplněná žalobkyní. Dovolatelka označila za správné rozhodnutí soudu prvního stupně, který podle jejího názoru řádně objasnil skutkový stav a rovněž dospěl ke správnému právnímu posouzení věci. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že podle jejího názoru odvolací soud věc správně právně posoudil, a proto se s jeho rozhodnutím ztotožnila.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož vady řízení dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se ani nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou a dovolacímu přezkumu tak podrobil právní závěr odvolacího soudu o neuzavření hospodářské smlouvy podle §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se jedná v případě, kdy odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Odvolací soud (a shodně i soud prvního stupně) podřadil správně právní vztah mezi účastníky pod režim hospodářského zákoníku. Proto i dovolací soud vyšel v dovolacím přezkumu z této právní normy, a to ve znění účinném k 30. dubnu 1991, kdy byla vystavena objednávka žalované č. 12916 na dodávku výrobků, jejichž zaplacení se žalobkyně v tomto soudním sporu domáhala.
Podle §153 odst. 1 hosp. zák. hospodářská smlouva vzniká, dojde-li k dohodě o předmětu a času plnění, popřípadě o dalších náležitostech, o kterých při sjednání smlouvy některá organizace prohlásí, že dohoda o nich je nutná pro vznik smlouvy. Jestliže se cena tvoří dohodou organizací, vzniká smlouva jen, dojde-li též k dohodě o výši ceny nebo o způsobu, jakým cena bude určena.
Podle §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák. dohoda o předmětu a času plnění, popřípadě o ceně a o dalších náležitostech stanovených jako podmínka vzniku smlouvy může být nahrazena, nevylučuje-li to povaha závazku, tím, že dodavatel poskytne požadované plnění a odběratel je bez zbytečného odkladu neodmítne.
Podle právního posouzení odvolacího soudu ke vzniku smlouvy způsobem popsaným v §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák. nedošlo, neboť objednávka žalované nebyla řádným návrhem hospodářské smlouvy z důvodu chybějící ceny jakožto jeho podstatné náležitosti.
Ze znění ustanovení §153 odst. 1, věty druhé hosp. zák. je nepochybné, že cena je podstatnou náležitostí vyžadovanou pro vznik hospodářské smlouvy jen tehdy, pokud je tvořena dohodou organizací a nikoli v ostatních případech, kdy je stanovena cenovými předpisy.
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, zaujal odvolací soud právní závěr o neuzavření smlouvy způsobem popsaným v ustanovení §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák., aniž se předtím vůbec zabýval, zda byla v posuzované věci cena podstatnou náležitostí hospodářské smlouvy, tedy zda se v případě dodaného předmětu plnění – podložek pod blistr – cena vůbec dohodou organizací tvořila. Neúplnost právního posouzení věci odvolacím soudem nutno spatřovat i v tom, že otázku vzniku smlouvy o dodávce výrobků neposuzoval z pohledu ustanovení §153 odst. 2 písm. a) hosp. zák. Pokud pak za této situace dospěl odvolací soud k závěru o neuzavření smlouvy, aniž se těmito otázkami zabýval, je třeba jeho právní posouzení věci zhodnotit jako neúplné a tím i nesprávné.
Za předpokladu, že dohoda o ceně byla v daném případě nutná pro vznik smlouvy podle §153 odst. 1 hosp. zák., nelze závěru odvolacího soudu o tom, že nešlo o řádný návrh smlouvy pro absenci návrhu ceny, vytknout žádné pochybení. Předpokladem pro vznik hospodářské smlouvy dohodou podle §153 odst. 1 hosp. zák., resp. pro nahrazení takové dohody postupem podle §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák., je totiž předložení návrhu hospodářské smlouvy obsahujícího všechny náležitosti, o nichž je nutná dohoda pro vznik smlouvy. Z toho plyne, že absence obligatorní náležitosti v návrhu smlouvy jej činí nezpůsobilým jak pro vznik smlouvy dohodou stran podle §153 odst. 1 hosp. zák., tak i pro nahrazení takové dohody způsoby uvedenými v §153 odst. 2 písm. b) hosp. zák.
Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Lze tak uzavřít, že dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., byl dovolatelkou uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm se odvolací soud nejprve vypořádá s otázkou, zda byla cena v posuzované záležitosti podstatnou náležitostí návrhu smlouvy a poté věc znovu právně posoudí.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243 odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu