ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.65.2003.1
sp. zn. 32 Odo 65/2003-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. P. P., proti žalované M. & K. P., spol. s r.o., o zaplacení částky 1,019.642,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 165/97, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2001, č.j. 3 Cmo 137/2000-16, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. srpna 1999, č.j. 34 Cm 165/97-7, kterým soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, přičemž požadoval, aby rozhodnutí soudů obou stupňů bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále též jen „o. s. ř.“) . O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozhodnutí.
Podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly doloženy.
Žádost dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů soud prvního stupně zamítl usnesením ze dne 11. dubna 2002, č.j. 34 Cm 165/97-27, které nabylo právní moci v květnu 2002.
Jelikož otázka ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně uzavřena výše zmíněným rozhodnutím soudu prvního stupně, Nejvyšší soud vyzval dovolatele usnesením ze dne 14. května 2003, č.j. 29 Odo 65/2003, aby do deseti dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení.
Dovolatel na výzvu dovolacího soudu reagoval tak, že podle jeho názoru není třeba mít právního zástupce ve věci, která je „doposud zřetelně účelově zmanipulována ve prospěch odpůrce“.
Dovolatel tak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, přestože byl o procesních následcích nesplnění této podmínky poučen.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu Nejvyššího soudu nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu