ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.662.2002.1
sp. zn. 32 Odo 662/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Pavla Vosečka v právní věci žalobkyně A.-H., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalované R., a.s., zastoupené, advokátem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 255/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2001, č.j. 9 Cmo 20/2000-73, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 23.325,- Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1999, č.j. 22 Cm 255/96-50 tak, že žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.000.000,- Kč s příslušenstvím zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že žalovaná neměla v uzavřené smlouvě o koupi a prodeji cenných papírů postavení obchodníka s cennými papíry, a proto se na ni vztahuje pouze ustanovení §13 a násl. hlavy I. části druhé zákona číslo 591/92 Sb. o cenných papírech, nikoliv však již §23 odst. 1 tohoto zákona, neboť v dané věci neobstaral koupi nebo prodej zaknihovaných cenných papírů obchodník s cennými papíry. Ohledně ujednání článku IV. bodu 1. odvolací soud uzavřel, že tato část smlouvy umožňovala žalované dvě varianty jednání. Žalovaná měla jednak povinnost podat svým jménem příkaz k registraci převodu v případě, že by žalobkyně příkaz k registraci převodu podala svým jménem jako nabyvatelka, a pokud by tak neučinila, měla žalovaná po obdržení plné moci od žalobkyně podat příkaz k registraci jak svým jménem, tak na základě zplnomocnění, též jménem žalobkyně. Ta však samostatný příkaz k převodu nepodala a žalovaná se proto chovala v intencích uzavřené smlouvy, jestliže vyčkávala předložení plné moci žalobkyní. Nárok na zaplacení smluvní pokuty proto žalobkyni nevznikl. Nad rámec svého hodnocení odvolací soud uvedl, že z citovaného ustanovení smlouvy není zcela zřejmá lhůta, ve které měl být dán příkaz k registraci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho důvodnosti uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odkazuje na ust. §241 odst. 3 písmeno d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
V dovolání označila právní názor odvolacího soudu, že žalovaná neměla postavení obchodníka s cennými papíry za nesprávný. Podle §45 odst. 1) zákona o cenných papírech je obchodníkem s cennými papíry osoba poskytující hlavní investiční služby a doplňkovou investiční službu podle ust. §8 odst. 3 písmeno a) tohoto zákona, která má k této činnosti povolení Komise pro cenné papíry. Žalovaná tuto podmínku splňuje. Žalovaná jednala jako obchodník s cennými papíry, což vyplývá z toho, že Středisko cenných papírů s ní jako s obchodníkem s cennými papíry jednalo, když převod akcií provedlo bez plné moci žalobkyně a žalovaná v době uzavření smlouvy neměla potřebný objem předmětných cenných papírů na svém účtu. §23 zákona o cenných papírech se tak uplatní i pro případ uzavřené kupní smlouvy, což vyplývá z jeho systematického zařazení do části druhé, hlavy první citovaného zákona.
Uzavřená smlouva o koupi a prodeji cenných papírů v článku IV. odst. 1 ukládá žalované povinnost uskutečnit převod cenných papírů ke dni 17.1.1996. Bylo její věcí, že na sebe převzala povinnost převést cenné papíry ve smluvené lhůtě, tedy dát pokyn k registraci převodu tak, aby smluvená lhůta převodu byla dodržena. Žalovaná svoji povinnost nesplnila, neboť převod byl uskutečněn až v březnu 1996, a proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Nemůže obstát ani argumentace neposkytnutí součinnosti ze strany žalobkyně, protože pokyn k registraci nakonec podala sama žalovaná bez plné moci žalobkyně, natož že by pokyn byl dán samotnou žalobkyní.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud dospěl ohledně vykladu uzavřené smlouvy ke správnému závěru, když konstatoval, že smlouva jí umožňovala dvě varianty jednání. Žalovaná měla v uzavřené smlouvě postavení prodávajícího nikoliv však obchodníka s cennými papíry. Už vůbec nelze připustit aplikaci §23 zákona o cenných papírech, neboť žalovaná vůbec prodej akcií neobstarávala, nýbrž byla právě prodávajícím. Skutečnost, že Středisko cenných papírů jednalo s žalovanou jako s obchodníkem s cennými papíry, je pouze pochybením správního úřadu, které nemá vliv na posouzení právního vztahu založeného předmětnou smlouvou, stejně tak jako skutečnost, že žalovaná neměla na svém účtu smluvený objem předmětných cenných papírů. I v případě, že by žalovaná byla v postavení obchodníka s cennými papíry, nelze z toho dovodit, že by jí stíhala povinnost dát příkaz k registraci. Takovou povinnost stanoví pro obchodníka s cennými papíry §23 zákona o cenných papírech jen ohledně obstaravatelských smluv týkajících se zaknihovaných cenných papírů. Proto právě účastníci řízení zakotvili do smlouvy v bodu IV. , že akcie se převádějí na kupujícího okamžikem registrace převodu Střediskem cenných papírů na základě příkazu, který podají prodávající i kupující nebo jen prodávající na základě plné moci udělené mu kupujícím. Smlouva stanovila sice termín převodu na 17.1.1996, avšak nijak nesankcionovala jeho nedodržení. To ostatně nebylo ani možné, neboť převod zaknihovaných cenných papírů provádí Středisko cenných papírů. Proto se jedná o lhůtu pořádkovou a její nedodržení nemůže být důvodem pro vznik práva na zaplacení smluvní pokuty.
Podle bodu 17. , hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., který se mění a doplňuje zák. č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu ve znění účinném přede 1.1.2001).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( §240 odst. 1 o.s..ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle ust. §238 odst. 1 písmeno a) o. s. ř. a opírá se o přípustný dovolací důvod podle ust. §241 odst. 3 písmeno d) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle ust. §242 o. s. ř. a neshledal dovolání důvodným.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §241 odst. 3 písmeno d) o. s. ř. spočívá v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně aplikoval.
Odvolací soud správně vyhodnotil uzavřenou smlouvu mezi účastníky podle jejího obsahu jako smlouvu o úplatném převodu cenných papírů. Právní regulaci takto založeného právního vztahu mezi účastníky tak provádí zákon o cenných papírech. Ten rozlišuje právní postavení obstaravatele obchodu s cennými papíry a účastníka takového obchodu. Toto rozlišení musí být patrné z obsahu uzavřené smlouvy. Obsahový rámec uzavřené smlouvy o koupi cenných papírů mezi účastníky v souzené věci je zcela jednoznačný. Z obsahu smlouvy je nepochybné, že žalovaná měla právní postavení prodávajícího, smluvně na sebe převzala povinnost převést na kupujícího předmětné cenné papíry a neměla právní postavení obchodníka s cennými papíry. Žalobkyně se tak mýlí, pokud ve své námitce v podaném dovolání odkazuje na §45 zákona o cenných papírech , který definuje podmínky pro výkon činnosti obchodníka s cennými papíry a upravuje postup pro vydání povolení a současně tvrdí, že zákon dále nevymezuje, ve kterých vztazích je a ve kterých není daná osoba obchodníkem s cennými papíry. Obchodník s cennými papíry nemá zákonné omezení spočívající v zákazu výkonu jakékoliv jiné podnikatelské činnosti. Právě naopak citované ustanovení §45 zákona o cenných papírech předpokládá možný výkon jiného podnikání, když v odstavci 4) písmeno e) uvádí jako povinnou náležitost žádosti o vydání povolení k výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry údaje o případném jiném podnikání. Je tak zřejmé, že obchodník s cennými papíry může vykonávat i jinou podnikatelskou činnost. Odkaz na ustanovení §45 je navíc nepatřičný, neboť toto ustanovení je systematicky v rámci zákona řazeno do části třetí týkající se finančního trhu. Tato část jako celek upravuje postup před Komisí pro cenné papíry ve správním řízení o povolení k výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry jakož i další podmínky pro výkon této činnosti. Na souzený případ tak tato část zákona přímo nedopadá.
Rovněž další námitka žalované spočívající v tom, že se na souzený případ je nutné aplikovat §23 zákona o cenných papírech, neboť koupi a prodej cenných papírů realizoval obchodník s cennými papíry, je nedůvodná. Již z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že se vztahuje pouze na případy obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů. O takový případ se však v souzené věci nejedná. Žalovaná měla právní postavení prodávajícího nikoliv obstaravatele. Odkaz žalované na systematické zařazení tohoto ustanovení do části druhé zákona týkající se převodů cenných papírů je ryze účelový. Právě takový výklad by byl v rozporu s právní úpravou části druhé zákona o cenných papírech, která v §22 upravuje samostatně podmínky pro převod zaknihovaného cenného papíru bez účasti obchodníka s cennými papíry a v §23 za účasti obchodníka s cennými papíry, pro který stanoví přísnější podmínky. Vyslovený právní názor odvolacího soudu ohledně aplikace §23 zákona o cenných papírech je tak správný.
Z obsahu uzavřené smlouvy mezi účastníky jednoznačně vyplývá, že to byla právě žalobkyně jako kupující, kdo musel projevit vůli směřující k registraci převodu cenných papírů. Žalovaná jako prodávající byla povinna postupovat tak, že podá příkaz k registraci současně s kupující nebo na základě jí udělené plné moci. Proto i případné dodržení termínu 17.1.1996, který je ve smlouvě uveden jako termín uskutečnění převodu záviselo na dodržení takto smluveného postupu. Právní závěr odvolacího soudu ohledně dvou možností žalované při postupu registrace převodu cenných papírů je tak zcela správný, stejně tak jako konečný závěr o tom, že žalovaná smluvní povinnost neporušila a v důsledku toho žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo.
Protože vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř. resp. vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., se ze spisu nepodávají a dovolatelka je ani netvrdila, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř., zamítl, protože dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný, neměl úspěch při uplatňování svého práva v dovolacím řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení vypočtené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. (dále též jen „vyhláška“).
Podle ustanovení §10 odst. 3 vyhlášky se pak ve věcech odvolání a dovolání sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle ustanovení §3 odst. 1 vyhlášky, není-li stanoveno jinak, ve věcech, v nichž je předmětem řízení zaplacení peněžité částky, činí sazba odměny v souzené věci 34.500,- Kč a 1,5 % z částky přesahující 200.000,- Kč. Sazba odměny se pak podle ust. §16 odst. 2 vyhlášky zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru a činí 46.500,- Kč. Ustanovení §18 odst. 1 věta první vyhlášky stanoví, že učiní-li advokát v řízení pouze jediný úkon právní služby (v této věci vyjádření k dovolání), soud sníží sazbu odměny o 50 %, nejméně na částku 250,- Kč. Sazba odměny za zastupování advokátem se tudíž snižuje na konečných 23.250,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež přísluší zástupci žalobkyně podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tedy soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 23.325,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. ledna 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu