ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.67.2002.1
sp. zn. 32 Odo 67/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedky JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Vosečka a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobce Ing. Č. K., zastoupeného, advokátem, proti žalované Š. T., a.s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 180 000,- Kč a 216 000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 48 Cm 451/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2001 č.j. 4 Cmo 203/99-110, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5.1. 1999, č.j. 48 Cm 451/96-76, zavázal žalovanou zaplatit žalobci částky 180 000,- Kč a 216 000,- Kč, uložil jí též povinnost k náhradě nákladů řízení a žalobci uložil povinnost doplatit soudní poplatek.
Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů soudního řízení. Výrok o doplacení soudního poplatku zůstal nedotčen.
Odvolací soud po provedeném jednání, na němž některé listinné důkazy opakoval a některé nově navržené sám provedl, zjistil odlišný skutkový stav oproti skutkovému stavu zjištěnému soudem prvního stupně. Jednak dospěl k závěru, že žalovaný uhradil žalobci požadovanou smluvní pokutu 180 000 Kč ve dvou splátkách a ke dni 26.2. 1999 je tedy tento závazek splněn. Pokud jde o zbývajících 260 000 Kč smluvní pokuty, zastává odvolací soud názor, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o smluvní pokutě jako sankce za včasné zaplacení smluvní pokuty, byť označené jako „faktura“. Uvádí dále, že dohodnutá smluvní pokuta se týkala pouze případů prodlení se zaplacením faktur za provedení díla a nikoliv prodlení se zaplacením jiných pohledávek. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí v tomto rozsahu změnil tak, že nárok žalobce zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (zastoupený advokátem) včas dovolání, jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení platby 80 000 Kč poskytnuté žalovanou, jejíž účel zástupce žalované upřesnil dopisem z 27.10. 1995 s tím, že touto platbou byla uhrazena jiná žalobcova pohledávka za žalovanou. Dále namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil pojem „faktura“ použitý účastníky ve smlouvě o dílo a je přesvědčen o tom, že pojem faktura je, jako obchodní zvyklost podle ust. §1 odst. 2 obchodního zákoníku, označení pro každý platební dokument a tedy i pro fakturu, jíž byla vyúčtována smluvní pokuta.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem. Projevila nesouhlas s argumentací dovolatele a požadovala, aby Nejvyšší soud jeho dovolání zamítl.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, není však důvodné.
Existenci vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř., jakož i vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.), Nejvyšší soud z obsahu spisu neshledal a dovolatel je ani netvrdil. Nejvyšší soud proto podle §242 odst. 3, věty prvé o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu z důvodu uplatněného v dovolání podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. se jedná v případě, kdy odvolací soud na zjištěný skutkový stav použije nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyloží, případně nesprávně aplikuje.
Odvolací soud správně posoudil přípis zástupce žalované ze dne 27.10. 1995 ohledně určení platby 80 000,- Kč jako určení dlužníka o tom, který závazek plní (§330 odst. 1, věta první, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění změn a doplňků) a jelikož bylo zbývajících 100 000 Kč žalovanou již uhrazeno, bylo zamítnutí žaloby na místě. Dovolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem odvolacího soudu o tom, že mezi účastníky nebyla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou jiné smluvní pokuty. Odvolací soud z kontextu smlouvy o dílo, jejích čl. VII. a X., správně dovodil, že se smluvní pokuta vztahuje na platby poskytované v souvislosti s provedením díla a nikoliv na prodlení s úhradou samotné smluvní pokuty.
Nejvyšší soud uzavřel, že dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d) nebyl dovolatelem v této věci uplatněn právem, neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř. dovolání žalobce zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Náklady dovolacího řízení vzniklé plně úspěšné žalované sestávají jednak ze sazby odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 6 325,- Kč, vycházející z tarifní hodnoty 396 000,- Kč (180 000,- Kč plus 216 000,- Kč) a dále z paušální částky 75,- Kč stanovených podle §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. ledna 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu