ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.74.2003.1
sp. zn. 32 Odo 74/2003-93
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Františka Faldyny CSc., v právní věci žalobkyně C. a d. k. T., s.r.o., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti žalované R. T., spol. s r.o., zastoupené JUDr. Mgr. Š. K., advokátem, o zaplacení 65.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 1090/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2002, č.j. 12 Cmo 103/2002-78, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2002, č.j. 12 Cmo 130/2002-78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. listopadu, č.j. 26 Cm 1090/2000-61, kterým tento soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 65.000,- Kč spolu s 16 % úrokem z prodlení z dlužné částky od 8. listopadu 1999 do zaplacení, tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně ohledně neprokázání existence pohledávky žalované vůči žalobkyni ve výši 90.000,- Kč, neboť z důkazů provedených soudem prvního stupně, a to pokladního dokladu č. 2041, koncesní listiny, jakož i ze shodných prohlášení účastníků, nevyplývá soudem prvního stupně učiněný závěr, že zálohu 90.000,- Kč přijal J. H. jako podnikatel – fyzická osoba, nikoliv jako jednatel žalobkyně, a proto se nejednalo o pohledávku žalované vůči žalobkyni. Ohledně této skutkové otázky odvolací soud s odkazem na §205a odst. 1 písmeno c) občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) doplnil dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a kopií dopisu ze dne 24.2.1998.Vzal za prokázané i s odkazem na důkazy prováděné před soudem prvního stupně (koncesní listinu J. H., zálohovou fakturu vystavenou žalobkyní, shodná tvrzení účastníků, svědecká výpověď svědkyně L. Č.), že J. H. již k 29.3.1999 nepodnikal jako fyzická osoba, avšak byl jednatelem žalobkyně, vystavil za žalobkyni zálohovou fakturu na částku 90.000,- Kč a tuto zálohu též od žalované převzal, nikoliv však jako fyzická osoba, nýbrž jako jednatel žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná učinila ve vztahu k žalobkyni projev vůle směřující k započtení žalobou uplatněné pohledávky, přičemž forma tohoto právního úkonu není předepsána, došlo k zániku žalobou uplatněné pohledávky žalobkyně dnem, kdy se obě pohledávky setkaly, tedy dnem splatnosti faktury č. 9900178 vystavené žalobkyní, kterým byl den 7.11.1999.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání. Jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písmeno a) o.s.ř. a důvodnost o §241a odst. 2 písmeno a) o.s.ř. a §241a odst. 3 o.s.ř.
V dovolání namítá, že odvolací soud postupoval v řízení v rozporu s §205a odst.1 písmeno c) o.s.ř., když doplnil dokazování dopisem ze dne 28.2.1998 (správně 24.2.1998), neboť skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem pouze tehdy, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud však neuvedl, který z důkazních prostředků byl nevěrohodný resp. u kterého z důkazních prostředků byla nevěrohodnost dopisem ze dne 24.2.1998 prokázána. Měl tak vycházet výhradně z důkazních prostředků provedených v řízení před soudem prvního stupně, neboť nikdo z účastníků řízení neměl po poučení podle §119a o.s.ř. žádné nové návrhy na doplnění dokazování a žádný z taxativně vymezených důvodů pro novoty podle §205a odst. 1 písmeno c) o.s.ř. nebyl dán. Dále namítá, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že pan H. převzal zálohu ve výši 90.000,- Kč jako jednatel žalobkyně, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Rozhodujícím důkazem pro posouzení, zda pan H. převzal dne 29.3.1999 zálohu jako jednatel žalobkyně nebo jako fyzická osoba, je pokladní doklad č. 2041, kde je uvedeno jméno příjemce, kterým byl pan H. Konečně namítá, že odvolací soud při posouzení toho, kdo vlastně zálohu převzal, pominul způsob podepisování jednatele, jak je uveden ve výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písmeno a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a je i důvodné.
Podle §242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písmeno a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nejvyšší soud tak musí k těmto tzv. jiným vadám řízení přihlížet z úřední povinnosti. Podle §213 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, a může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Pro řízení před odvolacím soudem platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného (§211 o.s.ř.). Z toho plyne, že dokazování před odvolacím soudem musí být provedeno při jednání (§122 odst. 1 o.s.ř.) a účastníci mají právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (§123 o.s.ř.). Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, však ve světle dosud uvedeného neznamená, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Může tak učinit za předpokladu, že opakuje dokazování, popřípadě dokazování doplní, tedy postupuje-li v souladu s §122 odst. 1 a §123 o.s.ř., a dokazování provede způsobem, který pro jednotlivé důkazní prostředky stanoví §125 a násl. o.s.ř. Jestliže odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlil, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
V souzené věci šlo o zaplacení ceny provedené přepravy žalobkyní pro žalovanou, která na svou procesní obranu tvrdila, že má vůči žalobkyni pohledávku ve výši 90.000,- Kč a do výše žalované částky provedla její započtení. Ohledně této procesní obrany soud prvního stupně uzavřel, že pan H. v době převzetí částky 90.000,- Kč nejednal jménem žalobkyně, nýbrž tuto částku převzal jako fyzická osoba, a to i přesto, že zálohovou fakturu č. 990019 opatřil jejím razítkem. Tento skutkový závěr založil soud prvního stupně vedle citované zálohové faktury také na koncesní listině J. H., výpovědi jednatelky žalované a výpovědi svědkyně L. Č. Naproti tomu odvolací soud, aniž by uvedené svědecké důkazy, jakož i důkazy listinami, opakoval, dokazování pouze doplnil o výpis z obchodního rejstříku žalované a dopis ze dne 24.2.1998, a aniž by respektoval princip tzv.neúplné apelace, na němž je odvolací řízení ve sporných věcech vystavěno (viz. níže), z uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně majících reflexi ve vzniku práva žalobkyně na zaplacení ceny provedené přepravy nevyšel, a naopak uzavřel, že soud prvního stupně k provedeným důkazům nedostatečně přihlížel a jeho závěru, že pohledávka žalované ve výši 90.000,- Kč vůči žalobkyni nebyla prokázána, nepřisvědčil. Přiklonil se naopak po doplnění dokazování k závěru, že J. H. vystavil za žalobkyni zálohovou fakturu na částku 90.000,- Kč a zálohu také převzal od žalované, nikoliv však jako fyzická osoba podnikatel, nýbrž jako jednatel žalobkyně. Odvolací soud se tak při posuzování vzniku práva žalobkyně na zaplacení ceny přepravy odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž by příslušné důkazy provedl (opakoval důkazy koncesní listinou, zálohovou fakturou, výslechem svědkyně Č.) a na jejich základě pak mohl, postupem podle §§132, 211, 213 odst. 2 o.s.ř., správnost skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně zvrátit. Řízení tak bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písmeno a) o.s.ř.).
Podle §205a odst. 1 písmeno c) o.s.ř. jsou skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací řízení je ve věcech sporných vybudováno na principu neúplné apelace, jejíž východiskem je v platné právní úpravě zásada, že soud prvního stupně je instancí skutkovou, u které mají být provedeny všechny důkazy účastníky navržené a potřebné k prokázání sporných právně významných skutkových tvrzení. Správnost rozhodnutí soudu prvního stupně pak může být po stránce skutkové, právní, případně zákonnosti řízení, zpochybněna poukazem na skutečnosti či důkazy neuplatněné před soudem prvního stupně jen výjimečně. Je tomu tak v případech uvedených v §205a odst. 2 o.s.ř. Za předpokladu, že soud prvního stupně řádně poučil účastníky řízení ve smyslu §119a odst. 1 o.s.ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy označit dříve než vyhlásí rozhodnutí ve věci samé a ti přes toto poučení nebudou mít nová tvrzení či důkazní návrhy, nemůže odvolací soud k nově tvrzeným skutečnostem v odvolání jakož i důkazním návrhům v odvolacím řízení přihlížet. Ve světle dosud uvedeného je zřejmé, že odvolací soud pochybil, vystavěl-li své rozhodnutí na nových skutkových zjištěních učiněných na základě důkazů provedených v odvolacím řízení (dopis ze dne 24.2.1998 a úplný výpis z obchodního rejstříku žalobkyně), které pak hodnotil v souvislosti s důkazy provedenými před soudem prvního stupně a z hlediska skutkových zjištění následně uzavřel, na rozdíl od soudu prvního stupně (ten učinil opačný skutkový závěr), že zálohu v částce 90.000, -Kč nepřijal J. H. jako podnikatel – fyzická osoba, nýbrž jako jednatel žalobkyně, a že mezi účastníky tak existovaly vzájemné pohledávky způsobilé k započtení. Odkaz odvolacího soudu na §205a odst. 1 písmeno c) o.s.ř. je mylný, neboť uvedenému procesnímu postupu odvolacího soudu neodpovídá. Citované ustanovení má na mysli případy, kdy novými tvrzeními či důkazy má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. O takový případ však v souzené věci nejde. Odvolatel v podaném odvolání tvrdil zcela nové skutečnosti ohledně ukončení podnikatelské činnosti J. H. jako fyzické osoby a zahájení činnosti žalobkyně u níž jmenovaný vykonával funkci jednatele. K jejich prokázání navrhl také důkaz, a to přípis ze dne 24.2.1998. Postupoval tak přesto, že byl poučen soudem prvního stupně ve smyslu §119a odst. 1 o.s.ř. Nejedná se přitom o nové tvrzení ani důkazy, které by měly zpochybnit věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, nýbrž o zcela nové tvrzení, jakož i nové důkazy. Odvolací soud k nim neměl při svém rozhodování přihlížet.Také tímto postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písmeno a) o.s.ř.).
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud jej – aniž se mohl zabývat ostatními dovolacími námitkami – zrušil ( §243b odst.2, věta za středníkem, o.s.ř.) a podle §243b odst. 3, věta první, o.s.ř., vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud rozhodne o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 17. dubna 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu