ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.793.2002.1
sp. zn. 32 Odo 793/2002-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. S. R., podnikatele, proti žalované S., s.r.o., o ochranu obchodního jména, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Cm 124/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2001, č. j. 4 Cmo 156/99 – 80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen uhradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 1.625,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou advokátky žalované JUDr. I. S.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací potvrdil rozsudek bývalého Krajského obchodního soudu v Brně, nyní Krajského soudu v Brně, ze dne 26. 10. 1998, č. j. 16 Cm 124/98 – 29.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (podáním datovaným 9. 3. 2002) dovolání, které podal k poštovní přepravě dne 11. 3. 2002. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a spolu se závazným právním názorem mu věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel je přesvědčen, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Své dovolání žalobce podrobně zdůvodňuje.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 4. 10. 2001, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000. Odvolací soud postupoval rovněž podle uvedeného znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 11. 1. 2002 (č. l. 80); rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 11. 2. 2002 (pondělí). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než podáním k poštovní přepravě dne 11. 3. 2001 (razítko na obálce č. l. 87), je tedy opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením ust. §146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), v návaznosti na §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Žalobce neměl jako dovolatel úspěch, a je povinen nahradit žalované náklady právního zastoupení. Náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování před soudem v jednom stupni (vyjádření k dovolání) ve výši 1.550,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §8 písm. b), §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 1.625,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 18. června 2003
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu