ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.797.2003.1
sp. zn. 32 Odo 797/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Č. s., a.s., proti žalované J. K., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 2033/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2003, č.j. 9 Cmo 174/2003-39, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. ledna 2003, č.j. 19 Cm 2033/99-26, kterým soud prvního stupně připustil, aby z řízení „vystoupil žalobce Č. s., a.s. se sídlem …, IČ … a na jeho místo nastoupila Č. k. a. se sídlem …, IČ …“.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že smlouva o postoupení pohledávky předložená žalobkyní dostatečně specifikuje převáděnou pohledávku a osoby postupitele i postupníka, proto pro účely řízení ve věci samé „byl zjištěn“ převod tvrzeného práva žalobkyně na K. b. P. s. p. ú. Žalobkyně navrhla vstup uvedené společnosti „na své místo“ a „společnost“ vyslovila s tímto postupem souhlas, čímž byly splněny podmínky pro rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně žalobkyně podle ustanovení §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“). Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na ztrátu způsobilosti K. b. P. s. p. ú. být účastníkem řízení podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. a právní nástupnictví Č. k. a. se posledně uvedená stala „procesním nástupcem“ K. b. P. s. p. ú.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost odvozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Namítala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž uvedený dovolací důvod jakkoli blíže vymezila.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř. ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodu se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle obsahu spisu usnesení odvolacího soudu bylo žalované doručeno 19. května 2003 (srov. doručenku u č.l. 40) a žalovaná podáním předaným k poštovní přepravě 18. července 2003 (srov. č.l. 54) proti rozhodnutí podala, splňujíc podmínku zastoupení advokátem, dovolání. Následnými podáními došlými soudu 20. srpna 2003 a 25. srpna 2003 žalovaná oznámila, že „v těchto dnech došlo k uzavření změny právního zastoupení“ a proto žádá o prodloužení termínu „k předložení věcné náplně dovolání“ do 2. září 2003, respektive vzhledem k zdravotní indispozici do 15. září 2003.
Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel konkretizuje okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, přičemž, pokud jde o obsahové vymezení dovolacího důvodu, nepostačuje odkaz na text zákona, popř. citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Případná absence vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu totiž, vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem, znamená nevymezení obsahu přezkumné činnosti dovolacího soudu a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možno věcně přezkoumat.
Jelikož ustanovení §241b odst. 3 věta první o. s. ř. umožňuje doplnit dovolání, které neobsahuje mimo jiné údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, o tuto náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, marným uplynutím této lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a jejich existence brání dalšímu projednání věci dovolacím soudem. I případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002).
Protože vady dovolání žalovaná ve lhůtě k podání dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř.), tj. do 19. června 2003, neodstranila (k jejich odstranění nedošlo ani do data vydání tohoto rozhodnutí), dovolací soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. prosince 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu