ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.818.2002.1
sp. zn. 32 Odo 818/2002-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. o. š. a S. o. u. ž. a s. Š., B. 8, proti žalované „M. I. s.r.o.“, o zaplacení 257.940,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 1166/95, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2002, č.j. 7 Cmo 629/99-104, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. ledna 1999, č.j. 7 Cmo 1166/95-68, kterým Krajský obchodní soud v Ostravě žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 257.940,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále žalované uložil zaplatit náklady řízení České republice (bod 1.). Odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (bod 2.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 (dále též jen „o. s. ř.“) a důvodnost o ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Dovolatelka namítla, že se soudy obou stupňů v řízení nijak nevypořádaly s jejími argumenty v jejím doplňujícím vyjádření k návrhu na zahájení řízení ze dne 19.12.1997, jakož i v doplnění a odůvodnění jejího odvolání ze dne 31.5.1999, ani neprovedly jí navržené důkazy k prokázání jejich tvrzení. Své výhrady tak dovolatelka směřuje proti závěru soudu prvního stupně, který pohledávky žalované, které v řízení uplatnila v rámci námitky započtení vůči pohledávce žalobce, neshledal důvodnými a způsobilými k započtení, jakož i proti závěru odvolacího soudu, který se v tomto posouzení se soudem prvního stupně ztotožnil. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku..
Dovolání není v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka odkázala v otázce přípustnosti dovolání na §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. O toto ustanovení však přípustnost dovolání opřít nelze, neboť vymezuje, ve kterých věcech dovolání podle §238 odst. 1 o. s. ř., na které navazuje, přípustné není.
V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení §239 o. s. ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř.
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalovaná však návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti podle §239 odst. 2 o. s. ř., nepodala.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o. s. ř., tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Vady řízení ve smyslu §237 o. s. ř., k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Pokud se jedná o námitku dovolatelky, že nebyly provedeny důkazy, které navrhla k prokázání svých tvrzení, dovolací soud uvádí, že je věcí soudu, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (srov. §120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), a uvedené platí i v odvolacím řízení (§211 o. s. ř.). Rozhodne-li soud, že navržené důkazy nebudou provedeny (např. proto, že jsou pro věc nerozhodné), lze případné pochybení soudu v tomto směru vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., popřípadě dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř., avšak jen za předpokladu, že dovolání je přípustné.
Dovolání směřující do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (majícího s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení) rovněž přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v §238a o. s. ř. a podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; přípustnost dovolání pro vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž je dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu