ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.865.2002.1
sp. zn. 32 Odo 865/2002-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Č. V. a.s., zastoupené JUDr. P. V., advokátem, proti žalovanému V. Ž., podnikateli, o 5.031,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočce ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 11 C 735/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2002, č.j. 10 Co 282/2002-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. března 2001, č.j. 11 C 735/95-148, kterým Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti svému rozsudku ze dne 21. prosince 2000, č.j. 11 C 735/95-134, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 5.031,80 Kč s 18% úrokem z prodlení od 5. prosince 1994 do zaplacení a náklady řízení, a rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že jeho rozsudek byl žalovanému doručen tzv. fikcí doručení ve smyslu §46 odst. 4 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dne 1. února 2001, takže posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl 16. únor 2001. Podal-li proto žalovaný odvolání na poště k přepravě až dne 3. března 2001, učinil tak až po uplynutí uvedené zákonné lhůty, a proto usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání jako věcně správné potvrdil. V závěru rozhodnutí odvolací soud poučil účastníky, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. V něm namítl nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti odvolání, poukazuje na závadu při doručování rozsudku soudu prvního stupně, neboť se v době jeho doručování zdržoval mimo své bydliště a rovněž tak ani on, ani nikdo z jeho rodiny neobdržel oznámení o jeho uložení na poště. Dále soudům obou stupňů vytkl, že nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování, kterými chtěl svá tvrzení prokázat, a poukázal i na neoprávněnost nároku žalobkyně po věcné stránce.
Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod číslem 8).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s . ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na to, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. března 2003
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu