ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.87.2003.1
sp. zn. 32 Odo 87/2003-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobců A) L. Č. r., s.p., zastoupeného JUDr. F. R., advokátem, a B) J. spol. s r.o., zastoupené JUDr. Z. K., advokátem, proti žalované T. C. P. spol. s r.o., zastoupené JUDr. T. Ch., advokátem, o 414.539,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 323/99, o dovolání žalobce A) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2002, č.j. 11 Cmo 330/2001-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2001, č.j. 12 Cm 323/99-68, zamítl žalobu žalobce A) v části týkající se zaplacení částky 35.180,- Kč s příslušenstvím a žalobu žalobce B) o zaplacení částky 99.859,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), a ve zbývající části žalované uložil zaplatit žalobci A) částku 55.900,- Kč s příslušenstvím a žalobci B) částku 223.600,- Kč s příslušenstvím (body II. a III. výroku). Soud prvního stupně dále uložil žalované zaplatit žalobcům A) a B) náklady řízení (bod IV. výroku).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených bodech III. a IV. výroku tak, že žalobu žalobce B) na zaplacení částky 223.600,- Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok) a žalobcům A) a B) uložil zaplatit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok). Odvolací soud dále žalobci B) uložil zaplatit žalované náklady odvolacího řízení (třetí výrok).
Do druhého výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce A) dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje nesprávné právní posouzení důvodnosti podání žaloby a s tím i související právní pochybení odvolacího soudu co do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Dovolatel snesl argumenty na podporu svého názoru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v jeho druhém výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalované uloží zaplatit žalobci A) náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady dovolacího řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z obsahu dovolání, podaného výslovně do druhého výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, dovolací soud dovodil, že směřuje jen proti té části tohoto měnícího výroku, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem A) a žalovanou.
Rozhodnutí soudu o nákladech řízení má s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tj. bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s .ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu,
a) jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení není. Oproti očekávání dovolatele tak nemůže být dovolání přípustné ani dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými usneseními.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce A) bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v. r.
předseda senátu